Včera jsme s rodinkou opět navštívili moc pěkný plavecký areál v Kralupech nad Vltavou. Docela dost lidí, tak jsme se usadili na trávníku za bazénem u lesa. Po chvilce skotačení s dětmi v osvěžující vodě vidím dvojici „Indočechů“, jak proplouvá mezi ručníky a věcmi lidí a sedá si pod strom pár metrů od našeho místa. Ihned mi bylo podezřelé, že je vůbec nezajímá koupání ani jiné radovánky. Sleduji je intenzivně deset, patnáct minut z bazénu. Pak potetovaný „Indočech“ vstane a jde kolem našich věcí, pět metrů za ním ho následuje jeho „kolegyně“. Ta se skloní, bleskově popadne manželčinu kabelku a přikryje ji ručníkem. V klidu pak odchází. Vyběhnu z bazénu za ní, po pár desítkách metrů ji dostihnu. Držím se, žádné násilí, i když možná... „Špíno zlodějská, polož to na zem,“ zařvu na ten ksindl. Má odporný ksicht jako typická pražská kapsářka. Lekne se, kabelku pustí na zem a jde dál. Vracím se na naše stanoviště, v kabelce nic nechybí. Někteří okolní návštěvníci areálu se se mnou dávají do hovoru. Jejich spokojené výrazy jsou pryč. Přichází ramenatý muž s tím, že to viděl, a zda je vše OK. Možná člen místní ochranky, nevím. Balíme, po cestě vše oznamuji plavčíkovi a u správce areálu s tím, že pokud mají kamerové záběry, třeba u vstupu do areálu, poznám je. Nemají. Vycházíme podél plotu koupaliště k autu, a najednou tu svoloč vidím. V klidu sedí u stolu s dalšími podobnými kumpány stále uvnitř areálu!! Jako by se nechumelilo, zírají kolem a hledají další oběti. Dokážete si představit, že vás někdo chytí za ruku, jak kradete, a vy hned nezdrhnete někam daleko? Mají to pořešené. Jsou nad námi, slušnými lidmi. Nic se té verbeži nestane. A kdyby, tak se ozvou „neziskovky“. Vracím se zpět, spolu s jednou zaměstnankyní jdeme 15 metrů kolem nich. Identifikuji je s tím, že teď už si s nimi musejí poradit oni. Dávejte si pozor, nejen v Kralupech...