Konzervativní lidé někdy překvapí revolučním činem. Tento týden papež Benedikt XVI. oznámil rezignaci, a byl to pro svět dvojnásobný šok. Jednak proto, že v církevních dějinách není cosi takového zapsáno po mnoho staletí. Ještě víc ale proto, že od člověka typu Benedikta XVI. by tak převratný krok nikdo nečekal.   

V jistém smyslu se tím prolomilo nepsané tabu, což možná posune starodávné tradice do moderní doby. Mnohé kvality současného papeže byly zpochybňovány, jedna ale nikdy: jeho schopnost jednoduchým způsobem komunikovat složitou věc. Přesně to nyní učinil, když vlastním odchodem porušil tradici, aby se odkrylo tajemství čehosi mnohem důležitějšího.   

Překvapení ale neprovází jenom konec Benediktova pontifikátu. Bylo i na jeho počátku. Každý tehdy čekal někoho z Afriky nebo z Jižní Ameriky. Bílý kouř nicméně oznamoval zvolení Evropana, nota bene Němce s mimořádně konzervativními názory. Hned se začaly hledat důvody, jež byly tušeny v otázce starého kontinentu.  

Sám Benedikt XVI. přikládal totiž sekulární Evropě mimořádnou důležitost z hlediska víry. Ne nadarmo se vydal do České republiky, pověstné odklonem od tradičního náboženství. A tvrdil, že ve chvíli, kdy křesťanství dokáže oslovit sekulárního člověka, nalezne klíč k budoucnosti. Jako teolog a myslitel, uznávaný v nejvyšších akademických kruzích, k tomu byl přímo předurčen.   

Jeho samotného ale čekal doslova šok, takříkajíc kudla do zad z naprosto nečekané strany. Provalily se sexuální skandály kněží – od Ameriky, přes Irsko, až po Německo. A byla jich pořádná lavina. Církev, která měla hledat cestu k sekulárnímu člověku, si překvapivě sama podrazila nohy. Staré hříchy vypluly na hladinu v nejméně příhodnou chvíli. Skoro jako kdyby to kdesi v temnotách někdo plánoval.   

Poselství Benedikta XVI. přesto zůstane hlasem pro moderního člověka. Hlasem, který nepřesvědčuje bombasticky, ale vznešenou skromností. Zaujme toho, kdo poctivě hledá odpovědi na současné otázky. Nemusíte s ním souhlasit, ale nemůžete ho ignorovat. Takže do celkové diskuse zapadá paradoxně i umění papeže Benedikta včas odejít, zatímco debata bude nepochybně pokračovat.   

Na vlnách Radiožurnálu ho za to obdivuje Daniel Raus.