Je až k uzoufání, jak jeho taktika přece jen u mnohých zase zabírá: stále často narážím na lidi, kteří pod vlivem zamlžovacích manévrů Davida Ratha říkají - Bůh ví, jak to bylo, kdo to na něj ušil, protože se ho potřebovali zbavit a podobné jiné "lidové moudrosti". Pro tyhle nevěřící Tomáše chci připomenout pár věcí z nedávné minulosti.

Podobným způsobem totiž David Rath fungoval po téměř čtyři roky své hejtmanské éry. My, kdo jeho kariéru dlouhodobě sledujeme, si to dobře pamatujeme. V okamžiku, kdy na veřejnost vyplavalo něco, co se panu hejtmanovi nelíbilo, a novináři začali mít nepříjemné otázky, postupoval David Rath standardním způsobem - s klidem do mikrofonů novinářů odříkal polopravdy i lži a spoléhal se na to, že nikdo příliš nebude kontrolovat, jestli se jeho tvrzení zakládají na pravdě. Téměř vždy to doplnil výpady proti svým kritikům, politickým protivníkům nebo vládě, často kvůli věcem, které s daným problémem vůbec nesouvisely (zhruba způsobem - není pravda, že jsem převzal krabici od vína se sedmi miliony, ale ministr vnitra jako dítě trhal mouchám křidélka). Rath pragmaticky vycházel z toho, že není nic staršího než včerejší noviny a vycházelo mu to. Tenhle informační koktejl veřejnosti servíroval čtyři roky.