Američtí představitelé rovněž potvrdili, že CIA tajně zasílá kurdským silám, známým jako pešmerga, zbraně a munici, aby mohli účinně čelit džihádistům z Islámského státu.
List Guardian uvádí, že USA jsou nadto připraveny poslat irácké vládě zásilky raket, munice a zbraní, nicméně tyto zásilky podmiňují tím, aby se novým iráckým premiérem místo nepopulárního Núrího Málikího stal mluvčí jeho strany Dawa Hajdar al-Abádí. Ten se těší přízni nejen Washingtonu, ale i klíčových hráčů v širším regionu – Saúdské Arábie, Íránu a Turecka.
Otázkou zůstává, zda tento politik dokáže sjednotit rozpadající se Irák, protože vše naznačuje to, že se Málikí premiérského křesla jen tak lehce nevzdá. Málikí totiž tvrdí, že snahy o jeho sesazení jsou neústavní, a hodlá se bránit.
Nicméně závažnou a na Západě ledva zmiňovanou skutečností je fakt, že kurdský region se sídlem v Irbílu, o jehož bezpečnost mají USA nyní starost, oplývá rozsáhlými zásobami ropy. Je zjevné, že postup militantů z Islámského státu povážlivě ohrožuje globální obchod s ropou.
Není rovněž náhoda, že v oblasti vedle amerického konzulárního personálu působí i zaměstnanci amerických tajných služeb, které je třeba evakuovat. Ve světle těchto údajů se cíle Obamovy „humanitární mise“ s bombami pro islamisty a balíčky pomoci pro uvězněné jezídy zdají být čistým kalkulem. Stačí si vzpomenout na misi NATO v Libyi.
Mezitím na základě odhadů OSN zůstává v iráckých horách stále odříznuto 20 až 30.000 jezídů navzdory tomu, že tisícům z nich se podařilo před džihádisty z Islámského státu uniknout. Těmto lidem podle hlasů z OSN ze strany extremistů z Islámského státu hrozí, že na nich mohou být spáchána „masová zvěrstva a potenciálně genocida“.
Tato žalostná situace, jak bylo uvedeno výše, má ale své tragické podhoubí. Jak uvádí reportér specializující se na Střední východ a autor kontroverzní publikace The Jihadis Return: ISIS and the New Sunni Uprising Patrick Cockburn, klíčovým aspektem stojícím za vznikem a rozmachem Islámského státu je neslábnoucí západní podpora islamistů, kteří v Sýrii bojují proti vládě prezidenta Asada.
Tato skutečnost, uvádí Cockburn, umožnila sunnitským extremistům získat zkušenosti v boji a ty poté aplikovat v Iráku. Spojené státy tedy bombardováním jejich pozic v Iráku a snahou osvobodit uvězněné jezídy hasí požár, na nějž samy vydatně přikládaly, nicméně v Sýrii stojí za stejnými islamistickými elementy.
Takzvaným umírněným rebelům v Sýrii totiž odzvonil umíráček a jsou plně v osidlech fanatiků z Islámského státu, kteří ovládli třetinu země, míní reportér. Politika Bílého domu realizovaná v Iráku a Sýrii je poněkud schizofrenní a ani vydatné bombardování nemůže Irák a jeho ohrožené minority spasit.
Historik a novinář Vijay Prashad ve své stati s výmluvným názvem Metastatis of the Islamic State píše, že irácká armáda přes podporu Washingtonu nedovede efektivně bojovat kvůli tomu, že angloamerická invaze v roce 2003 a následná okupace iráckou armádu doslova demontovala a zabránila její aktivní bojeschopnosti. To je též důvod, proč irácká vláda požádala Američany o přímou vojenskou pomoc v boji s Islámským státem.
Avšak existuje snad nějaká alternativa k Obamovým leteckým úderům, jež mohou již tak vyhrocenou situaci v Iráku ještě prohloubit? Prashad má zato, že je proti militantům z Islámského státu nutné vytvořit pevnou alianci, avšak vzájemné animozity mezi jednotlivými státy v regionu jsou bohužel silné.
Jordánsko, Katar, Saúdská Arábie a Turecko – tedy země bojující proti Asadovi v Sýrii odmítají vytvořit jednotnou frontu s Íránem, Irákem a Sýrií, aby mohly zneutralizovat rozmáhající se hrozbu Islámského státu. Bez této aliance, píše historik a novinář, budou islamisté z Islámského státu nadále na postupu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
