Tato smlouva byla uzavřena den poté, co byl do úřadu afghánského prezidenta slavnostně uveden Ašraf Ghaní a poté, co byla po několikaměsíčním vyjednávání ustanovena vláda národní jednoty. Ghaní získal vysokoškolské vzdělání na Západě, pracoval dříve ve Světové bance a je řadou svých spoluobčanů respektován.

Jeho předchůdce, americkou okupační správou dlouho podporovaný Hamíd Karzáí, dohodu s Bílým domem v tomto znění podepsat odmítl, neboť klíčovou součástí dohody je také fakt, že američtí vojenští poradci a vojáci budou v zemi trénovat 350 000 členů afghánských bezpečnostních složek. Karzáí, byť původně proamerický „satrapa“, se uzavření smlouvy s Bílým domem dlouho bránil; taková dohoda totiž jeho zemi nezaručovala naprostou suverenitu. 

Přestože se před několika lety americký viceprezident Joe Biden bil v prsa a dušoval, že i kdyby nastalo peklo nebo povodeň, Američany vedená okupační vojska se do konce roku 2014 stáhnou, nestalo se tak a nová dohoda nevylučuje možnost, že by v Afghánistánu mohla zůstat takříkajíc na „věčné časy“. 

Dohoda mezi Washingtonem a Kábulem není úspěšnou známkou pro žádnou z těchto dvou zemí, naopak ukazuje, že 13 let americké okupace Afghánistánu nevedlo ke stabilizaci bezpečnostní situace, ba spíš naopak. Taliban není na hlavu poražen, jeho útoky neustávají, nicméně též okupační vojska se dopustila řady zločinů, podobně jako jimi protěžovaní válečníci v Karzáího vládě a silovém aparátu, které se nedají smáznout jedním tahem pera.