Čína a Spojené státy jsou suverénně největšími producenty kysličníku uhličitého na světě s tím, že Čína je zodpovědná za více než 20 procent globálních emisí tohoto skleníkového plynu, zatímco USA ho vypouští do atmosféry 15 procent.
Podle dohody uzavřené v Pekingu mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem se USA zavázaly k tomu, že do roku 2050 sníží emise o 26 až 28 procent oproti roku 2005, Čína, jejíž ekonomika je silně závislá na uhlí, pak slíbila, že dosáhne nejvyššího stupně svých emisí kolem roku 2030 a pak je hodlá snižovat. Čínská vláda též hodlá více využívat nefosilních paliv.
Tento bez nadsázky přelomový krok vzbudil nemalou euforii v řadách odborné i laické veřejnosti a dlužno povědět, že z pádných důvodů.
Je jistě záhodno kvitovat skutečnost, že se klíčová rozvojová země zjevně z racionálních pohnutek, kdy její města tonou v extrémně znečištěném ovzduší, rozhodla omezit emise skleníkových plynů.
To představuje významný krok pro skutečně plodné jednání o boji s klimatickými změnami včetně možného a snad i účinného zapojení dalšího velkého znečišťovatele planety – Indie.
Ba co víc, k této iniciativě se mohou připojit i další země, jež se redukci emisí dosud bránily. Příští rok se bude v Paříži konat klimatický summit pod hlavičkou OSN, a díky této dohodě mohou být předloženy konkrétní podněty k dalšímu jednání o změnách podnebí.
Spojené státy, které představují největšího producenta skleníkových plynů na hlavu, se nyní již nemohou alibisticky vymlouvat na to, že se Peking neřídí žádnými ekologickými regulemi. Washington totiž zvraty klimatu okázale ignoroval a dlouhodobě zastávat laxní až negativní postoj vůči boji se změnami podnebí.
Kanadská novinářka Naomi Kleinová, která se zabývá negativními dopady klimatu na životní prostředí, píše, že dohoda mezi Washingtonem a Pekingem signalizuje, že je prezident Obama odhodlán vynaložit svůj politický kapitál na boj se změnami klimatu. Kleinová konstatuje, že bilaterární smlouva pravděpodobně přežije jeho setrvání ve funkci a jeho následovník ji zdědí.
Kleinová ovšem zároveň varuje, že neoliberální reformy iniciované Světovou obchodní organizací (WTO) a dalšími nadnárodními tělesy mohou snižování emisí třeba omezováním subvencí na obnovitelné zdroje energie blokovat.
Podle novinářky je zkrátka na Západě zapotřebí snížit neurvalý konzum, a naopak dbát na šetrnost a soudný přístup vůči životnímu prostředí.
Nicméně se objevily i další pochybovačné hlasy hovořící o dohodě, jež skýtá i řadu kontroverzí. V souvislosti s americko-čínskou smlouvou se příkladně mluví o konci Kjótského protokolu.
Obamova administrativa navíc přišla s dohodou v době, kdy obě komory Kongresu ovládli republikáni, jejichž postoj vůči změnám klimatu, je mírně řečeno, skeptický, včetně fanatických popíračů klimatických změn.
Obamův kabinet bude mít proto v řadě záležitostí svázané ruce, prosazování ekologické legislativy nevyjímaje, jak je podrobně zmíněno na stránkách Guardianu.
Ač je zjevné, že smlouva mezi Washingtonem a Pekingem není jen fíkovým listem, obě země budou mít značné problémy realizovat literu dohody kvůli obstrukcím na poli domácí politiky; a samotná smlouva bědnou situaci světového klimatu nespasí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
