Čína a Spojené státy jsou suverénně největšími producenty kysličníku uhličitého na světě s tím, že Čína je zodpovědná za více než 20 procent globálních emisí tohoto skleníkového plynu, zatímco USA ho vypouští do atmosféry 15 procent.

Podle dohody uzavřené v Pekingu mezi americkým prezidentem Barackem Obamou a jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem se USA zavázaly k tomu, že do roku 2050 sníží emise o 26 až 28 procent oproti roku 2005, Čína, jejíž ekonomika je silně závislá na uhlí, pak slíbila, že dosáhne nejvyššího stupně svých emisí kolem roku 2030 a pak je hodlá snižovat. Čínská vláda též hodlá více využívat nefosilních paliv.

Tento bez nadsázky přelomový krok vzbudil nemalou euforii v řadách odborné i laické veřejnosti a dlužno povědět, že z pádných důvodů.

Je jistě záhodno kvitovat skutečnost, že se klíčová rozvojová země zjevně z racionálních pohnutek, kdy její města tonou v extrémně znečištěném ovzduší, rozhodla omezit emise skleníkových plynů.

To představuje významný krok pro skutečně plodné jednání o boji s klimatickými změnami včetně možného a snad i účinného zapojení dalšího velkého znečišťovatele planety – Indie.