Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, prostudování nedávno vydané knihy o dynastii Habsburků mě inspirovalo, abych se podrobněji podíval na otázku působení císaře Josefa II., který se mnohdy jevil jako osvícenský nepřítel církve. 

Sám byl nepochybně skromný, zrušil řadu poct a otevřel zábavní park Prater pro veřejnost, ačkoliv do té doby byl vyhrazen šlechtě. Ta si stěžovala, že už se nepohybuje mezi sobě rovnými. Císař suše poznamenal, že kdyby on chtěl chodit na procházku mezi sobě rovnými, musel by chodit do kapucínské krypty, kde jsou pohřbeni Habsburkové. 

Tento vladař využil svého svrchovaného práva a začal rušit kláštery, alespoň ty, které považoval za neužitečné pro lidi a tedy nelíbící se Bohu. Bylo jich na 750. Jejich majetek používal na zakládání nových farností a diecézí, tedy rozhodně nešlo o proticírkevní boj. Část majetku byla shromážděna do fondu, který měl sloužit jako zdroj penze bývalých řeholníků a řeholnic z klášterů. Jiná část výnosů měla sloužit k zakládání škol, nemocnic a dalších užitečných zařízení. Řada klášterů ovšem sama požádala o zrušení kvůli zadluženosti nebo devastaci po požáru, jako bylo v našem Žďáru nad Sázavou.