Vážení přátelé, byl jsem dnešního dne požádán abych v rádiu Proglas v odpolední relaci se vyjádřil k otázkám, které byly tématem situace, kterou nám přinesl letošní půst.

Svatopostní doba je dobou přípravy na Velikonoce. A já už poněkolik let opakuji: Velikonoce jsou takové podivné svátky... Jsou to svátky o svobodě, kde je východ z egyptského otroctví. Jsou to svátky o oběti, která sahá až zpátky k spravedlivému Ábelovi, k obětování onoho beránka přes Izáka, až do Jeruzaléma, kde doprovázíme Ježíše Krista na jeho posledních Velikonocích. Jsou to pro něho a pro jeho nejbližší svátky zrady, bolesti, zbabělosti, ukrutných bolestí i smrti. Ale jsou to také svátky vzkříšení! Jsou to svátky, kdy ženy, které byly pod křížem se s Kristem setkávají jako první. A je to Maří Magdaléna, která říká apoštolům: "Viděla jsem ho! Je živ! Vstal z mrtvých!" Oni pokrčí rameny a takovéto zprávy se jim nezdají dostatečné. A my ten letošní svatopostní čas prožíváme jistým podobným způsobem.

A tak jako zní tam od Jeruzalémského hrobu, prázdného hrobu slova Maří Magdalény, tak i dnešního dne mne zasáhla zpráva: první tři, kteří onemocněli koronavirem jsou uzdraveni! Myslím, že je to důvod k radosti! Je to důvod ale také k vděčnosti těm, kteří se nevzdávají, kteří se pustili do tohoto zápasu: lékaři, zdravotníci, složky záchranného systému, hasiči, záchranáři, policisté, vojáci. Víme, že mnozí z nich se také nakazili.

Vedle radostné zprávy o uzdravení se mi dostalo také několik zpráv, jak telefonických, tak elektronickou poštou. Dozvěděl jsem se o selháních, o zbabělosti přistoupit ke konkrétnímu řešení a pomoci. Ano, je to skutečně bolestné, když personál, lidé, kteří se dokonce i přísahou zavázali, odmítají nastoupit do zaměstnání. Bojí se nemoci, bojí se ohrožení, nákazy. Ne, dovedu je pochopit. To bylo vždycky.