Postní doba je dobou reflexe, kdy si uvědomujeme, co je opravdová kvalita života. Úvaha nad hříchem je vždy úvahou o svobodě a odpovědnosti. Je skutečně tak staromódní hovořit o hříchu? Není třeba mít odvahu přiznat vlastní selhání? Zamysleme se nad tím v kontextu těchto dní.

Biskup Mario Toso, sekretář mezinárodní komise Iustitia et Pax – Spravedlnost a mír (podotýkám, že pořadí slov v názvu není náhodné), hovoří o dluhové krizi a varuje před takzvanou kolektivní vinou. V právní praxi nemá kolektivní vina své místo. Právě za ni se mimochodem ukrývali nacističtí zločinci při procesu v Norimberku, v našem případě se mnohdy jedná o zločiny z doby komunismu.

Tento biskup tvrdí, že viníky dluhové krize jsou konkrétní bankovní sektory a jejich vedení. Obětí není jen ekonomická a finanční stagnace, ale také zničené životy řady podnikatelů, dlužníků a nezaměstnaných. K nejvíce ohroženým řadí Toso střední a malé podniky a jejich zaměstnance.