Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, v těchto dnech je jistě v tisku a dalších sdělovacích prostředcích dost informací o františkánech, o tom, jak vypadá proces blahořečení, o dějinných souvislostech.  

Chtěl bych se proto vrátit k jedné své glose, kvůli níž mi je neprávem přičítáno, že jsem protestující nazval lůzou. Nikoliv. Každý, kdo chce slyšet a umí číst, se může přesvědčit, že jsem varoval před tím, aby se situace nevymkla z rukou a aby se z davu demonstrujících či protestujících nestal neovladatelný dav.  

Poprvé v dějinách místní katolické církve dochází k blahořečení, což je jakýsi předstupeň svatořečení, přímo v Praze, kde počátkem 17. století položilo život 14 mučedníků. Byli to františkánští mniši nejrůznějších národností, kteří v roce 1604 začali obývat trosky kostela Panny Marie Sněžné. Při vpádu pasovských vojsk v roce 1611 byli pomlouvačně nařčeni z kolaborace s bavorským vojskem. Svedený dav vnikl do kláštera a všechny bratry pobil.  

Snahy o blahořečení se objevovaly celou řadu let a naposledy byly přerušeny komunistickým režimem. Proto se teprve nyní můžeme radovat, že tito mučedníci jsou alespoň zpětně vyzdviženi jako hrdinové a příklady těch, kdo pro víru položili své životy. Až do posledku zůstali věrni svému poslání.  

I v této situaci a na příkladu toho, jakým způsobem bratři františkáni položili své životy, chci připomenout, že podněcování k nenávisti vede ke zlu, k násilí. Jakmile dav ovládnou vášně podněcované často neodpovědnými jednotlivci sledujícími vlastní sobecké cíle, může dojít ke katastrofě. Vidíme to dost dobře na davových reakcích v dnešním islámském světě. Dobře míněné hnutí odporu pak často končí u rabování a násilí, včetně obětí na životech. Nenechme se svést falešnými našeptavači, kteří mají rychlá a prostá řešení problémů, jsou kdykoliv schopní ukázat na viníky a ty pak předhodit davu.