Tato pasáž z rozhlasového rozhovoru (od 22. minuty) vyvolala v minulém týdnu značnou pozornost médií a veřejnosti). Myslím, že nemá smysl se vracet k okolnostem, které k rozhovoru vedly – po volbách se vše jeví v jiném, jaksi racionálnějším světle. Konec konců bych chtěl spíše připomenout, že se letošní předvolební kampaň podařilo udržet ve slušných mezích, bez zbytečných útoků (nejenom na církev), za což nesporně patří dík i kvalitně připravenému předvolebnímu vysílání ČRo. Nejen proto si veřejnoprávního rozhlasu jako důležité instituce české demokracie velice vážím.
Právě protože je ale po volbách, rád bych se ohlédl k samotnému incidentu. První věc, nad kterou se musím pozastavit je naprosto „lajdácká“ práce redaktorů ČRo. Po jednání na Úřadu vlády jsem poměrně dlouhou dobu odpovídal na otázky novinářů (přítomná byla i redaktorka ČRo). Redaktoři ČRo mě pak ještě pozvali do přistaveného přenosového vozu k přímému vstupu do vysílání Radiožurnálu. Interview vedla pro mě z nepochopitelných důvodů redaktorka, která nebyla spravena nejenom o předchozím dialogu, ale ani o dokumentech, na které se mě ptala. Neznalost dohody z roku 2010 jí ale nebránila zpochybnit moji čest. Vyústění rozhovoru známe – a tady musím pokorně přiznat, že bych měl být kritický i k sobě.
„Hostům ve vysílání ani dalším respondentům v žádném případě nelze klást otázky typu „koho půjdete volit" nebo „kterou politickou stranu preferujete" ani žádné otázky, které by mohly podobné výpovědi vyvolat. Pokud host v živém vysílání bez ohledu na moderátorem položenou otázku začne propagovat či naopak kritizovat některého z politiků, kandidátů či některý subjekt, je moderátor povinen okamžitě zasáhnout, případně i přerušit rozhovor.(čl. 6, odst. 2)
Na celém incidentu se mi ale jeví jako vedlejší, zda Český rozhlas vypnul kardinála či kvalita práce redaktorů ČRo. Jako skutečně relevantní se mi jeví otázka postupu pracovníků ČRo ve vztahu ke svobodě slova. Dodnes mi nikdo nebyl schopen říci: "pane kardinále, tato věta byla za hranici pravidel ČRo, kvůli ní jsme rozhovor ukončili". Porušil jsem poukazem na paralelu s komunistickým režimem (který je stále ještě podle našeho práva zločinný) zákon? Nebo jen interní podzákonnou normu ČRo, která by ale v takovém případě musela kolidovat se zákony ČR o svobodě slova? Který konkrétní subjekt, politika či kandidáta jsem měl propagovat/kritizovat?
Očekával bych konkrétní odpovědi od redaktorky Hanky Shánělové, editora vysílání Petra Bušty a šéfredaktora Radiožurnálu Jana Pokorného. Nelze se spokojit s vágním odkazem na článek 6 předvolebních pravidel ČRo. Kauza vyžaduje meritorní zaujetí stanoviska a to vzhledem i k budoucnosti.
Rozumím, že redaktoři mají v podobných situacích zlomky vteřiny na rozhodnutí. Také chápu opatrnost Českého rozhlasu před případnými stěžovateli. Nic proto v celé věci podnikat nebudu, nestěžuji si na nedostatek místa v ČRo a ani nežádám hlavy – chci jen vysvětlení. Zároveň ale nebráním občanům, aby se své veřejnoprávní instituce na její postup zeptali. Podle mých informací bylo Radě ČRo doručeno několik desítek stížností na postup redaktorů Radiožurnálu, které Rada projedná na zítřejším veřejném zasedání (30. října 2013). Myslím, že bude pro atmosféru v ČR velmi prospěšné, když se vyjasní, co tedy je a není v předvolebních časech ve veřejnoprávních mediích přípustné.
Zároveň věřím, že ČRo bude postupovat stejně akceschopně, jako když na popud několika stěžovatelů k Radě ČRo přesunulo mou pravidelnou nedělní promluvu (rozhlasovou Glosu Dominika Duky) do „méně neškodné“ ohrádky sobotního náboženského vysílaní. Pevně věřím, že ji nyní ČRo na popud několika stěžovatelů nezruší úplně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Dominik Duka
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
