Vzpomínka na věrné zemřelé, lidově Dušičky, v nás vyvolává vždy nejen myšlenky na poslední věci člověka, ale především v nás probouzí vděčnost k těm, kdo nás vychovali v rodině i ve škole, kdo ovlivnili naše rozhodnutí, podporovali nás radou i skutkem a dnes už nejsou mezi námi. Alespoň jednou do roka máme příležitost se ohlédnout za uplynulou dobou a uvědomit si, kolik lásky a času nám naši nejbližší věnovali.
Při této příležitosti však také musíme se smutkem uznat, že v naší zemi s úctou k zemřelým není vše v pořádku. Nemusíme se pohoršovat, že máme 28 krematorií a že 76 % všech zemřelých je zpopelněno. Potíž je přece v něčem jiném.
„Umíráme totiž jako odpadky,“ říká ředitel jednoho z našich největších krematorií. Ano, jsou to tvrdá slova, ale ten, kdo zažil rozloučení v krematoriu, kdy pozůstalí odbíhají ven telefonovat nebo se mezi sebou baví, ví, o čem mluvím.
Nedovedeme a nechceme hovořit o smrti, neumíme se rozloučit s těmi, kdo nás léta provázeli v dobrém i zlém. Dostali jsme se opět jednou na evropskou špičku: 60 % kremací je bez obřadu a jednu pětinu uren si pozůstalí vůbec nevyzvednou, přestože je krematorium dle zákona uchovává jeden rok.
Až tedy v listopadových mlhavých dnech navštívíme hřbitov se stovkami zapálených svíček, až se budeme modlit, chtěl bych vás všechny o něco poprosit. Vy, kteří chodíte za svými drahými zesnulými pravidelně a o jejich hroby se vzorně staráte, poohlédněte se přes obrubník „vašeho“ hrobu a zkuste upravit i ten vedlejší zcela opuštěný hrob, na který si pozůstalí nevzpomenou ani jednou v roce. Zapalte tam svíčku a pomodlete se. Je to čin lásky a milosrdenství, který i takto můžeme prokázat zapomínaným bližním.
Publikováno se svolením vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky | Stanice: ČRo Radiožurnál
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
