Šlo vlastně o formální razítko na politickou dohodu mezi ruským prezidentem Putinem a saúdským princem bin Salmánem, kteří oznámili pokračující těžební škrty v rozsahu 1,2 mil. barelů denně jako hotovou věc již na víkendovém summitu G20 v Japonsku. Ropný trh s tímto scénářem fakticky počítal, proto ani cenová reakce nebyla nikterak dramatická.

Jestli je však na aktuální dohodě něco fascinujícího, pak je to pozadí jejího zrodu a následná komunikace. V obou případech se totiž potvrzuje, jak významně sílí pozice Ruska, které má v tandemu se Saúdskou Arábií klíčové slovo ohledně dalších kroků kartelu. K reálnému rozhodování o produkčních limitech tak již dochází nejen mimo oficiální strukturu OPEC, ale dokonce pod taktovou nečlenského státu, což je historicky zcela bezprecedentní situace. Z pohledu Ruska pak navíc platí, že cena za takto dominantní pozici rozhodně není přemrštěná – zatímco Saúdové redukují vlastní produkci o téměř 1 mil. barelů denně, příspěvek Ruska je necelých 300 tis. barelů denně.