Dušan Navrátil: Šokující odhalení. Víme, proč padla Nečasova vláda

Přitom vše začalo úplně nenápadně. Policejní génius Kubice měl již řadu let neotřelý nápad. Z dob, kdy taxikařil, si uvědomoval důležitost spojení. Myslím rádiového spojení. Bez spojení není velení a bez spojení není rito. Byl to jen nápad, který si hýčkal, v duchu se k němu vracel a neustále ho vylepšoval. To řešení bylo tak nekonvenční, že i sám Kubice věděl, že předběhl dobu. Tušil, že společnost na to není připravena.

A tak musel čekat na svou příležitost. Dočkal se, až se stal ministrem vnitra. Ale i to bylo málo. Muselo dojít k další dějinné události. A tou bylo, když nejlepší ministr financí Evropy seškrtal rozpočet policie. Najednou nebylo na benzín do služebních aut, policajti se místo teplé vody museli osvěžovat vodou studenou. Nebylo na počítače, mobily ani vysílačky. Nastal čas Kubiců.

Posledním kaménkem do naší pochmurné mozaiky bylo jmenování paní Peake na osm dní do pozice ministryně obrany. Vše najednou Kubicemu hrálo do ruky. První věcí, kterou udělal, bylo, že Ministerstvo vnitra si od Ministerstva obrany zakoupilo 1000 funkčních sovětských elektronkových radiostanic MIR 1968. Cena 49,90 Kč za kus byla více než příznivá. Jedinou nectností těchto přístrojů bylo, že neměly mikrofon a sloužily pouze pro telegrafický provoz s využitím Morseho abecedy.

Ale to bylo součástí Kubiceho starého plánu. Hitler popsal, co udělá s Evropou v knize Mein Kampf. Kubice popsal, co udělá s Českem v tzv. Kubiceho zprávě. Je pouze chybou Ivana Langera a lidovce Severy, že nevynesli zrovna tuto nejcitlivější pasáž.

Součástí oné čtivé publikace bylo i technické řešení komunikace policejních orgánů. Kubice, v duchu své zprávy, navrhl geniální a přitom jednoduché řešení. Policie začne při svém provozu používat Morseho abecedu. Aby byla ztížena možnost odposlechu, Kubice tuto zastaralou abecedu inovoval. Jak je známo, morseovka používá pro vysílání pouze tečku a čárku. Tečka je krátký signál, čárka je dlouhý. Kombinací těchto znaků je vytvořeno každé písmeno.

Kubice tuto abecedu rozšířil o středník (;). Je to logické, jednoduché a geniální. Tečka (.) je moc krátká, čárka (-) moc dlouhá. Něco tomu chybělo. A to byl ten Kubiceho středník (;). Díky třetímu znaku se lépe dařilo slovní košatost policejních protokolů převádět do elektronické podoby a i počet kombinací byl tak závratný, že se rovnal šifrovacímu stroji Enigma z druhé světové války.

Systém umožňoval i rozšiřování do budoucna. Pro komunikaci mezi ministerstvem vnitra a policejním prezidiem se uvažovalo pro zvýšení bezpečnosti o zavedení čtvrtého znaku, tzv. Kubiceho vykřičníku (!). Pravda je, že i za tímto vynálezem bylo nejen množství poctivé dřiny, ale i jistá policejní řevnivost. Pan Kubice trochu záviděl moravskému policejnímu vynálezci plk. Skříčilovi. Díky „Skříčilovým univerzálním a originálním moravsko-slezským logaritmickým tabulkám pro policisty v činné službě“ se policajti z Hranic na Moravě konečně naučili počítat do dvou, ale to bylo úplné nic proti Kubiceho středníku.

Když se expremiér Nečas od zneklidnělých kmotrů dozvěděl o podezřelém přesunu tak nebezpečných přístrojů z obrany na vnitro, okamžitě Peake odvolal. Bohužel, pro demokracii bylo již pozdě. Obchod byl uzavřen.

Ty ruské vysílačky a vylepšená morseovka byly jen dílky v Kubiceho celkovém plánu. Tím hlavním pilířem reformy policie měly být úderné operační jednotky (ÚOJ). Jednotky nezávislé nejen na politicích a zdravém rozumu, ale i na přírodních zákonech. Zde se Kubice nechal inspirovat největším vojevůdcem všech dob. Nebyl to napoleonský Vít Bárta, nýbrž Alexandr Veliký. Alexandr Veliký s vynálezem svého otce, falangou, dobyl celý tehdy známý svět. Kubice se svým druhým vynálezem, „pentakubou“, se chystal dobýt celou Českou republiku. Cílem měla být totální bezpečnost. Dítě (nejspíš z Klokánku) mělo dle Kubiceho snu projít celou republiku, od Zlína až po Šumavu s vládním dluhopisem v ruce, aniž by bylo okradeno.

Zde je na místě popsat organizaci pentakuby, tohoto stroje na smrt veškeré zločinnosti. Pentakuba se skládala z pěti mužů. Všichni prošli speciálním výběrem. Jejich IQ muselo být vyšší než 75, což byl velký problém. Kubice byl ale nesmlouvavý, a tak se nakonec pár takových našlo. V čele pentakuby běžel policajt – velitel. Ten byl mozkem celé skupiny. Určoval, koho budou dělat a koho ne a kudy půjdou. Mimo praporku, kterým výstražně mával, byl vybaven i silnou lupou, aby hlídka neztratila stopu.

Za velitelem, v sevřeném šiku, kráčeli tři policajti. Ten prostřední, policajt – zpravodajec, měl na zádech to nejcennější, sovětskou radiostanici MIR 1968, váha 23 kg. Prutovou anténu měl upevněnu na speciální, kovové a izolované helmě integrované se sluchátky. Signál z vysílačky byl tak silný, že při testech docházelo ke grilování mozku policisty. Proto kovová přilba jako stínění. Muž po jeho levici nesl batůžek s automobilovým akumulátorem vymontovaným ze služebního auta, kterým byla vysílačka napájena. Kalousek nedal peníze na benzín, a tak se auta využila alespoň takto. Policajt po pravici zpravodajce v rukách třímal místo telegrafního klíče tzv. Kubiceho jiskřiště, které Kubice popsal ve své odborné stati, již citované Kubiceho zprávě.

Pod pojmem jiskřiště nehledejte nic přísně technického. V podstatě se jednalo o dva holé, neizolované dráty. Kubicemu to poradili zloději aut. Proto musel mít policajt klíčař nasazeny ochranné gumové rukavice. Dotykem drátů docházelo k výboji, kterým byl modulován radiový signál (tzv. AM modulace). Pokud by na hlídku zaútočil delikvent z chodníku, byl by paralyzován elektrickým výbojem z Kubiceho jiskřiště. Využití tedy bylo dvojí a klíčařova pozice tak byla vždy vpravo. I do takových detailů se šlo.

Pentakubu uzavíral pátý policajt. Ten šel za hlídkou vzadu. Jeho úkol byl jediný. Chránit muže před čorkaři, kteří by mohli batůžky či radiostanici zezadu vykrást. Taková funkční ruská elektronka má na černém trhu nesmírnou hodnotu. Znalci jsou za ni schopni utratit astronomické sumy a mohlo by se stát, že zkušený lapka by radiostanici za pochodu hlídky úplně rozebral, aniž by si toho policajti všimli.

Úderné jednotky pentakuby byly naprosto soběstačné. Stejně jako atomové ponorky byly schopny operovat několik měsíců, aniž by se policajti vynořili. Jak toho bylo dosaženo? Klíčař, který nesl jen jiskřiště, totiž plnil i funkci provianťáka. Zde se Kubice inspiroval starými českými filmy o partyzánech. Tam to vypadalo tak, že do hor (nejlépe ve sněhové vánici) stoupal oddíl partyzánů o síle asi sta mužů. A ten poslední měl vždy na zádech malý batůžek, ve kterém byly zásoby pro všechny ostatní.

Když to jde ve filmu, tak to bude pravda, uvažoval správně Kubice. Proto klíčař – provianťák měl na zádech přesně stejný batůžek. Co v něm bylo ve filmech, nikdo neví. Co v něm měli Kubiceho muži ovšem známe. Byly to pruhy sušeného masa, chléb knekenbroad (ze starých zásob Veřejné bezpečnosti) a energetické nápoje (dar sponzora). Na vodu prostor nezbyl. V zimě posloužil sníh, v létě ranní rosa, případně si hlídka pití vyžebrala.

Pentakuba byla i energeticky soběstačná. Dobíjení akumulátoru za pochodu gumovým pendrekem se příliš neosvědčilo. Jenže Kubice byl ve škole pozorným žákem, a tak si z hodin fyziky pamatoval, že třením ebonitového pendreku o liščí ocas vzniká elektrická energie. To již fungovalo. Proto každá úderná jednotka pentakuba disponovala alespoň jedním ebonitovým pendrekem. Lišku si ale museli Kubiceho muži vždy v terénu chytit sami.

Díky takové výbavě byla pentakuba úplně samostatná a připravená na dlouhé mise. Když hlídky vyrazily do akce, nešlo je již nijak zastavit či odvolat, protože radiostanice MIR 1968 nefungovaly, ani když byly nové. Muselo se tedy čekat „až jak to dopadne“, přesně tak, jak to česká policie umí.

Výsledky byly pro demokracii naprosto fatální. Všech sto Kubiceho pentakub (to máme celkem 500 ostrých policajtů) špatně pochopilo rozkaz. Rozkaz byl přitom jasný. Krycí název cvičení zněl: „Jde se na Vláďu“. Dodnes není jasné, zda se šlo na Vláďu Špidlu nebo na Vláďu Železného. Díky informačnímu šumu to policajti pochopili tak, že se jde na vládu.

Dál to všichni již znáte. Zatčení Nagyové, tří exposlanců a lidí z Vojenského zpravodajství, pád vlády, předčasné volby, atd. A to vše kvůli huhlání řídícího důstojníka. Pochopitelně dodnes se neví, zda to bylo jen tím huhláním nebo zda se jednalo o akci zpravodajských služeb. Nepodařilo se totiž ani zjistit, kdo tím řídícím důstojníkem byl a jestli opravdu huhlal.

Zveřejněním těchto šokujících informací budou jednou provždy rehabilitováni nejen olomoučtí prokurátoři, ale i pan Šlachta. To ne oni. To Kubice a jeho zpackané cvičení z řetězu puštěných skupin pentakuba. Opravdu to byla jen zpackaná akce? U všech zlomových událostí v historii se vždy vyrojí spousta konspiračních teorií. S jednou z nich přišla i známá investigativní reportérka Šárka Vostrá. Ta zjistila, že pár týdnů před tím nešťastným 13. 6. 2013 na Kubiceho ministerstvo vnitra přišla velká zásilka videokazet a cédéček. Všechny filmy se týkaly generála Pinocheta a chilské junty… A zálibu pana exministra inspirovat se ve starých filmech všichni známe…