Podle Bohuslava Sobotky by se státní banka do podoby běžné komerční banky měla transformovat ze současné Českomoravské záruční a rozvojové banky. Je samo o sobě otázkou, zda má reálný smysl vůbec podobný hybrid udržovat při životě.
Korupční výpalné
Korupční výpalné
Význam měla taková instituce na počátku devadesátých let, kdy sehnat bankovní úvěry pro malé a střední podnikání bylo skutečně problémem, pokud někdo neměl konexe či na korupční výpalné. Dnes se už komerční banky doslova o úvěry pro malé a střední podnikání perou. Jinou otázkou je, zda vždy míří tím správným směrem, a zda po podnikatelích nechtějí přemrštěné záruky. Od toho je tu ale právě ČMZRB, pokud má stát dojem, že právě zde je úzké hrdlo trhu.
Mají-li dnes komerční banky zajištěn zisk z vysokých poplatků a především ze státních dluhopisů, proč by šly do rizikovějších operací? Pokud by chtěla ČSSD něco pro podnikání a zlepšení úvěrových podmínek udělat, měla by především snižovat státní dluh, což nikdy nedělala a dělat ani nebude. A trh spotřebitelských úvěrů už dávno pokrývají vedle bank i nebankovní instituce. Kde je tedy poptávka po nějaké státní bance? Co by byla schopna nabídnout za extrabuřty, aby mohla konkurovat normálnímu soukromému sektoru?
Kromě oblasti podpory MSP a infrastrukturních projektů patří bankovní sektor k nejhlídanějším z hlediska státní podpory v rámci EU, a tak těžko by si mohli socialisté dovolit konkurovat nějakými dotovanými produkty, krytými veřejnými rozpočty. České banky přežily finanční krizi bez jakýchkoli šrámů a staly se tak stabilní zásobárnou každoročních stamiliónových dividendových transferů do mateřských států.
Tím spíše je ale potřeba poděkovat právě ČSSD, která za často neprůhledných podmínek (viz IPB či ČS) naše banky de facto zadarmo věnovala zahraničnímu kapitálu. Jediné plus by bylo, že by pár dividendových drobtů ze státní banky spadlo zpět na náš stůl. Ovšem i tak by zbývalo vyřešit pár „drobností“ – například, jak by se stát vyrovnal s dosavadní majetkovou účastí komerčních bank, které vlastní 28 % akcií, či z jakých prostředků by například budoval pobočkovou síť.
S tím pochopitelně souvisí i celkové náklady na provoz. Můžeme stokrát skřípat zuby nad luxusním vybavením bankovních prostor při každém výpisu z bankovního účtu, ale jde o čistě soukromé podnikání, v němž se za výši nákladů musí management zodpovídat svým akcionářům. Komu by se zodpovídal management státní banky? Pánubohu na nebesích, či spíše kmotrům z Lidového domu? A o to tady jde. Přes úvěry a podíly ve fondech by mohla vláda ovládnout postupně významnou část ekonomiky, a tím i ovlivňovat její směřování. Větší korupční prostředí si lze těžko představit.
Dušan Šrámek
Novinář. Spolupracuje s týdeníkem Reflex.
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
