Předem je třeba říci, že šlo o krok velice riskantní a diskutabilní. I když jej avizovala již delší dobu, bankovní rada se k tomuto kroku odhodlala až nyní, kdy se jí podařilo pro zásah získat většinu jednoho hlasu. I z toho je vidět, o jak kontroverzní krok se jednalo. Je jenom škoda, že jako například v případě Ústavního soudu není možné v tomto případě zveřejňovat disentní stanoviska.
ČNB zdůvodňuje své opatření tím, že skutečnost podstřelila očekávaný inflační cíl ve výši dvou procent a že vývoj cen signalizoval nebezpečí deflace v okamžiku, kdy se ekonomika opatrně zvedá ode dna a ceny by tedy měly začít naopak růst. Tomu v podstatě odpovídá i zveřejněná míra inflace za uplynulý měsíc ve výši 0,9 %. Je ale otázkou, zda toto nebezpečí je skutečně reálné a zda příčiny cenové stagnace či v některých případech dokonce cenového poklesu vyplývají ze skutečných monetárních příčin, které vedou k deflaci, tedy ke stahování oběživa. Pokles cen je totiž možné vysvětlovat zcela jinými příčinami. Za prvé je vůbec stanovování inflačního cíle ze strany ČNB diskutabilní, a i v minulosti za bývalého vedení ČNB se nedařilo cílit na skutečnou míru inflace. Daleko závažnější je ovšem otázka, co stojí za nízkou inflací a tedy za stagnujícími cenami. Tedy zda má tato stagnace nějaké monetární příčiny anebo zda jde o zcela přirozený vývoj. Mnohé signály totiž nasvědčují tomu, že ekonomika si v průběhu recese prošla ozdravnou restrukturalizační kůrou a že nízké ceny jsou odrazem mzdové restrikce na straně jedné a snižování výdajů na energie na straně druhé. To vede ke snižování fixních nákladů a při zachování stejné cenové hladiny k růstu produktivity práce. Růst hodnoty domácí měny je tak postaven ne na spekulaci, ale na důvěře trhů, že mírné oživení některých segmentů ekonomiky, jako je průmysl, má zdravý základ. To, že v určitou dobu úrokové sazby překročily pomyslnou nulu a šly do pomyslného mínusu, není ještě důkazem existující deflace.
Do takto křehce se vzmáhající ekonomiky přinesla bankovní rada šok, který může být ve svých důsledcích stejně zhoubný, jako bylo rozhodnutí Tošovského bankovní rady v roce 1997. Pro občany může být rozhodnutí chápáno jako další Jobova zvěst a může tak vést k opětovnému omezení pomalu se vzmáhající spotřeby, což zvláště v předvánočním období může mít zničující vliv na maloobchodní tržby. Problémem je rovněž vysvětlování výnosů a nákladů, které členové bankovní rady po intervenci pouštějí do světa. Ani slovo o tom, že rozhodnutím ukradli občanům část úspor, že jde svým způsobem o jakousi soft měnovou reformu. Přitom to je jeden z nejdůležitějších aspektů celého kejklu. Místo toho bankéři hovoří o různých podpůrných efektech, jako je nastartování hospodářského růstu, podpora exportu či snižování nezaměstnanosti. Od liberálních ekonomů, za něž až doposud byli členové bankovní rady považováni, zní tyto věty skutečně podivně. Potvrzují se tak slova lorda Actona o korumpování mocí. Měnová intervence není totiž nic jiného než pouštění nových peněz do oběhu a jde tedy o aktivistické opatření typu šrotovného. Taky to bude mít stejný efekt. I kdyby nakrásně občané vyslyšeli volání guvernéra ČNB Miroslava Singera a místo zdrženlivosti vybílili přes nadcházející advent obchodní sklady, protože „levněji již nebude“, jak řekl, půjde jenom o vynucenou spotřebu, která pohasne hned, jak se intervence plně projeví v cenách po Novém roce.
Stejně tak diskutabilní je ale i tvrzení o podpoře exportu. Exportní firmy jsou již dlouhodobě pojištěny proti kursovému riziku. Navíc je export při nedostatku surovin a dalších primárních zdrojů do značné míry tvořen předchozími dovozy, které logicky po intervenci zdraží.
Bude neméně zajímavé sledovat, jak dlouho intervencionalistická politika ČNB vydrží, a zda bude mít vůbec nějaký reálný dopad. Každá taková regulace jenom povzbudí spekulanty, aby se snažili testovat připravenost centrální banky držet kurs zuby nehty. Při opakovaných nákupech nás tak intervence může přijít pěkně draho. No, a v neposlední řade nezbývá než doufat, že nás nepotká něco podobného jako v případě Švýcarska, kde tamní guvernér musel odstoupit poté, co se zjistilo, že jeho manželka nakoupila eura krátce před tamější intervencí, která měla stejný charakter.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
