Nebudu popisovat hrůzy, které byly páchány japonskými vojáky v tomto zajateckém táboře. Mnozí pamětníci popisovali, že němečtí nacisté by se mohli od Japonců ještě učit. Motivem tohoto příběhu je jedinec, americký desátník, který na rozdíl od všech ostatních zajatců dovedl sehnat jídlo, léky a měl vždy vyžehlenou uniformu. Ostatní zajatci padali jako mouchy a umírali na nemoci, na mučení japonských dozorců a uštknutí jedovatými plazy.

Svrhnutím atomové bomby Američany na dvě japonská města a vyhlášením kapitulace japonským císařem Hirohitem skončila válka v Tichomoří. Nosnou myšlenkou mého komentáře je, že pro lidi jako Král Krysa byl mír nežádoucí, neboť skončilo jejich výsadní postavení.

Proto mi vyjádření hradního Rasputina Petra Koláře připomněla výše zmíněného negativního hrdinu tohoto románu. Tento nikým nevolený element, nezastávající žádnou oficiální funkci, prohlásil, že západ musí usilovat o úplnou porážku Ruska, podobnou té, kterou po druhé světové válce prošly Německo a Japonsko. Takovýto výrok může s prominutím pronést jenom hňup. Dále se ptám, chce zažít Kolář další Hirošimu v daleko modernějším pojetí? Přičemž bojištěm by se stala Evropa.