Dosavadní zkušenost učí, že příčiny ztrát a porážek se nemají analyzovat ve vedení strany a v stranických platformách. To bylo již před sjezdem důvodem, proč se konalo osm tzv.dialogových konferencí s členskou základnou. Obvyklá gremia samozřejmě nemohla chybět. Tak se návrhů klíčového usnersení sjezdu sešla celá hromada z vedení, místopředsedů strany, zástupců levého a pravého směru („křídla“), stranických profesních a jiných sdružení a samozřejně návrhy předsedy strany Martina Schulze a místopředsedy Olafa Scholze.
Scénář má následující jízdní řád: dialog s členskou základnou (právě běží), sjezd fundamentální obnovy strany začátkem prosince, početné regionální programové konference (v průběhu 2018) a nový sjezd s přijetím nového programu a volbou nového předsedy strany do konce stejného roku. Jako kompas regionálních konferencí slouží čtyři tematické okruhy: 1.Evropa, 2.Digitalizace a sociální pokrok, 3.Uprchlíci a migrace, 4. Soudržnost společnosti a demokracie. Orientačním cílem je představa mladé, ženské a demokratičtější SPD.
S prvním bodem souvisí nominace nového generálního tajemníka Larse Klingbeila (39), který klade důraz na nových 30 000 mladých členů strany a na zájemce o činnost strany, kteří se chtějí angažovat, ale nekomplikovaným způsobem. S druhým bodem souvisí Manuela Schwesig z Předního Pomořanska-Meklenburska, která prosazuje v stranické centrále zřízení „štábního místa“ pro rovnoprávné postavení žen. A v demokratičtější SPD má získat členská základna větší moc při volbě předsedy strany přímým dvojkolovým způsobem.
Nový začátek SPD jako „sociálnědemokratického hnutí“ nemůže nezůstat bez vlivu na mezinárodní levicové orgganizace, Stranu evropských socialistů a Progresivní alianci a tím i na jejich členské součásti ze Střední a snad i Východní Evropy, a v situaci sílícího populismu a kulturního pesimismu by mohl být začátkem „spirály v opačném směru“ (Charles Taylor). Předpokladem je, že si ovšem SPD dokáže zamést před vlastním prahem a zbaví se své chybné role v pěti „nových německých zemí“ z bývalé NDR.
Právě v ní vězí kořeny vzestupu dnešního populismu v Německu. V Sasku se propadla na 10,5% a v průměru pěti východoněmeckých zemí na 14,3%. Nejsilnější stranou v Sasku se stala pravicově populistická Alternativa pro Německo.Tato porážka nebyla očividně jen důsledkem iluze SPD, že ve východním Německu automaticky naváže na své silné tradice (z dob dělnického hnutí!). Ztráty SPD ve východním Německu jsou zřejmě důsledkem ilusí, ale především důsledkem způsobu privatizace státních podniků, kde SPD zůstala netečná („dá se to pochopit, byly jiné priority, ale nedá se to prominout“). Je to analogické s okolnostmi úpadku levicových stran ve Střední Evropě (Polsko, Maďarsko, Česko etc).
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
