Erika Magdalena Peprná: Adventní rozjímání nad neviditelnými jedy

Mnozí z nás to ještě mají v živé paměti - fronty na mandarinky a pomeranče jako synonymum Mikuláše, Adventu a Vánoc. Fronty na jižní ovoce chvála Bohu zmizely (teď se stojí na výprodeje, zvané kdovíproč "akce"). Socialismus bruselského střihu na sebe vzal tvář konzumní společnosti, v níž je zdánlivě dostupné vše. Jenže - v jaké kvalitě?

Berlínská zeď ve fyzické podobě sice zmizela, všichni jsme si v EU rovni... jen někteří rovnější. Už je i zcela oficiálně známo, že právě potraviny ve státech "na východ od (spotřebitelského) ráje" jsou nejen horší, ale současně většinou dražší, než ty, které lze dostat ve "starých zemích". Platí to stejně tak o těch s lákavými obaly, jako o ovoci a zelenině.

Nezdravé ovoce na věčné časy?

Jenže co s tím, když třeba k nadcházejícímu Mikuláši ovoce prostě nerozlučně patří a většina z nás dá dětem do punčošky za okno kromě čokolády nějakou tu mandarinku a jablíčko - s pocitem, že dělá něco pro jejich zdraví.?Vždyť je v tom vitamin C a vláknina… Tahle představa vězí v naší mysli pevně a živena reklamou má stejnou trvanlivost, jako někdejší fronty. Navzdory tomu, že mnozí už tuší, že je to jinak.

Pokud budeme chtít dětem koupit něco zdravého na Mikuláše, zkusme zainvestovat do něčeho, co je opravdu zdravé: jablek s ověřeným původem (třeba těch od souseda) nebo zeleniny a ovoce od zemědělců z farem.

A nejde zdaleka jen o to, že třeba v zimě bychom syrové ovoce vlastně vůbec jíst neměli, i když to je také platná pravda (o níž jsme již párkrát psali). Především si odmítáme připustit, že často jde o opravdové jedy.

Že bylo za komunismu jídlo plné pesticidů, jsme tušili, později věděli. Málo ale víme, že situace není ani dnes nijak růžová. Nehledě na (pro statistické účely celkem užitečnou) snahu Státní zemědělské a potravinářské inspekce a různé (převážně směšné a absurdní) Světové dny boje proti čemukoli. Ten proti pesticidům proběhl naposledy 3. listopadu. O týden později na něj navázala senátní konference, která bez většího zájmu veřejnosti také potvrdila: stále žijeme v době jedové.

Jak udělat z (chemického) velblouda komára

Tichá válka o naše zdraví neprobíhá pouze v nemocnicích či drogeriích, kde se nám snaží nacpat do těla spoustu chemie v podobě léků a kosmetiky s parabeny a podobnými “chuťovčičkami”. Značnou část chemie totiž především sníme. A to přesto, že nominálně jsou potraviny takzvaně “zdravé”. Jak to?

Vtip je jednoduchý: pesticidy v potravinách jsou sice předmětem pravidelného namátkového zkoumání Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), jenže existují “limity”. Pokud limit potravina překročí, je považována za “závadnou”. V minulém roce se to povedlo třeba u jedné z nejrozšířenějších zelenin - cibule. Pokud však potravina stopy pesticidů obsahuje, ale limitu nedosáhne, je pokládána za “bezpečnou”. Až na to, že pesticidů se používají tisíce. A nikdo nezkoumá, co s námi udělá proslavený “koktejový efekt” - tedy kombinace všech těch reziduí, která procházejí našimi organismy v každodenních dávkách po léta.

A pokud se díváme nejen na “červená světla”, ale také na případy, kdy na pomyslném semaforu skočila oranžová, přestávají být čísla tak "bezpečná". V roce 2014 bylo nalezeno více pesticidů ve 45% zkoumaných vzorků, jeden pak "pouze ve 20%". Pesticidy v sobě má přes 80% zkoumaných vzorků špenátu, celeru, téměř 80% testovaných rajčat a paprik… a tak bychom mohli pokračovat.

Všudypřítomné jedovato

S ovocem je ještě hůře. Zvláště s tím tropickým, ale nejen. Z testovaných šarží ananasu byly pesticidy ve 100%. Tedy ve všech. Stejně dopadly grepy nebo stolní hrozny. A ošklivá čísla zdaleka nepředstavují jen zboží z dovozu, kde ho, řekl by si našinec, určitě nějací ti ekonomicky zaostalí budoucí uprchlíci stříkají, čím je zrovna napadne. Bohužel i z českého ovoce, které bychom tak rádi podporovali, mělo v sobě nálezy pesticidů 95,8%.

O něco lépe jsou na tom obiloviny, přesto se čísla i tak drží vysoko. Rovněž u brambor se podíl pesticidů neustále zvyšuje. A to přesto, že se u nás údajně “stříká” stále méně. Dokonce na to máme "posvátné" evropské normy, takže bojujeme s pesticidy a (prý) "plníme plán na 130%". A pořád nic. Naskýtá se “základní otázka socialismu” (jak ji geniálně definoval spisovatel Josef Škvorecký): "Jak je to možné?"

Zajímavé, byť nepříjemné odpovědi na ni přinesla zmiňovaná nedávná senátní konference. Psal o ní i český novinářský “specialista” přes pesticidy, Richard Šedý, a citoval extrémně zajímavé údaje:

“Dle zprávy vlády ČR je nadlimitně kontaminováno chemickými látkami již 83,8 % našich povrchových i spodních vod, Světová zdravotnická organizace letos zveřejnila studie prokazující karcinogenní účinky běžně užívaných přípravků na ochranu rostlin. Evropská unie již v roce 2009 přijala směrnici pro dosažení udržitelného užívání (sic!) těchto látek. Například Francie v souladu s touto směrnicí zakázala užívání pesticidů na veřejných prostranstvích od roku 2020 a od roku 2022 pak neprofesionálním uživatelům zakázala i jejich pouhé držení. Zodpovědné úřady v ČR však na dosavadní praxi ohrožující zdraví lidí i zvířat nic nemění."

Vlk drží, kozy žerou

Asociace pro bezpečné potraviny, z. s. (APBP) se dlouhodobě věnuje problematice užívání pesticidů a jejich dopadů na lidské zdraví. Od roku 2010 sleduje také proces implementace unijní legislativy do českého právního řádu. „Třebaže do litery zákona o rostlinolékařské péči byla provedena bezchybně, dle na něj navazujících vyhlášek a směrnic se zdá, že Ministerstvo zemědělství i Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský zájem o snižování pesticidů či nahrazovaní chemických prostředků jinými neškodlivými látkami ve skutečnosti neprosazují,“ uvedl předseda asociace David Palán, podle něhož vše může souviset se snahou chemických firem udržet objem prodeje pesticidů bez ohledu na legislativu a zdravotní dopady jejich užívání, přičemž k tomu velmi často používají nekalé obchodní praktiky, obdobně jako jejich sesterské farmaceutické firmy. “Z toho důvodu asociace vyzývá výrobce chemických látek na ochranu rostlin, aby se zavázaly regulovat prodej etickým kodexem, který připravujeme,“ doplnil David Palán.”

Tedy klasické české řešení. Vlk zůstal celý, drží kasu, a hladové kozy dál žerou… pesticidy. Nebo řečeno jinak - jsme “probruselští” všude a ve všem, ale pokud čirou náhodou naši nevolení vládci jednou zakážou něco, co skutečně škodí zdraví - má to chemický průmysl zkrátka obšlápnuté.

Pět kilometrů smrti

„České Ministerstvo zemědělství od samého počátku zpochybňuje závaznost Evropské směrnice 2009/128/ES, třebaže její závaznost potvrdily i právní stanoviska renomovaných právníků v čele s prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., bývalým děkanem Právnické fakulty UK v Praze. Zvláštní pozornost ministerští úředníci věnují zpochybňování povinnosti nahrazovat chemické látky biologickými,“ směřuje k jádru problému David Palán, s tím, že není dlouhodobě dostatečně funkční ani kontrolní systém, za který odpovídá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. „Kontrola dodržování zásad Integrované ochrany rostlin byla od počátku nastavena tak benevolentně, aby požadovaný počet bodů získal každý farmář, téměř bez ohledu na to, jak s chemickými přípravky nakládá. Letos dokonce ÚKZÚZ oznámil, že kontrolu dodržování zásad IOR zemědělci vůbec provádět nebude.“

Richard Šedý cituje i další zajímavá data: tak třeba více než pět tisíc tun chemie, která se v českém zemědělství za rok spotřebuje, přepočetl na nákladní auta. “Pokud bychom naložili nebezpečné chemikálie určené k ochraně rostlin mezi lety 2009 až 2013 na kamiony, každý rok by jich jelo zhruba 269 a ty by vytvořily přes pět a čtvrt kilometru dlouhou kolonu. Loni jich bylo „jen“ něco přes 250, tedy kilometrů by bylo pět,” vysvětlil “závratnou” změnu k lepšímu, které docílila česká legislativa.

Hlasujme peněženkami

Jakkoli je jistě snaha APBP statečná, je nutno konstatovat, že i její pokusy o nápravu a “etický kodex” jsou také nejspíše odsouzeny k nezdaru. Kodex, nekodex.

Co s tím? V normální demokracii bychom ve své zemi mohli nejpozději v příštích volbách vyměnit vládu, která obsadila ministerstvo zemědělství “svými” (jejich) lidmi. Jak ale patrno z vývoje situace, který zahrnuje vlád hned několik, v to v reálném unijním socialismu postdemokratické doby doufat nemůžeme. Jedno ale přece jen ještě máme: peněženky. Těmi lze poměrně účinně “hlasovat” i v mediokracii.

A tak, pokud budeme chtít dětem koupit něco zdravého na Mikuláše, zkusme zainvestovat do něčeho, co je opravdu zdravé: jablek s ověřeným původem (třeba těch od souseda), zeleniny a ovoce od zemědělců z farem, o nichž víme jistě, kdo jsou a čím své zboží “polévají”, než je přenesou z polí a sadů do obchodů. A na zahrádce? Co takhle zkusit některý z převratných “vynálezů”, spoléhajících čistě na síly matky přírody? Nebo na “chytré plísně”, které skvěle fungují místo pesticidů?

Pak možná bude ovoce skutečně i v zimě podporovat “imunitu” - kolektivní společenskou sebeobranu proti vnucené zvůli. Že jsme bezmocní a nemáme to v rukou, je totiž často jen pohodlná iluze. Dokonce i když se ještě stály fronty na mandarinky, některé základní věci byly jen na nás.

A vždycky budou. Také o tom je Advent. Možná především.

Ale to už nechám fundovanějším kolegům z Protiproudu.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.