Za prvé, na otázku výrobní kapacity je třeba pohlížet objektivně, komplexně a dlouhodobě, s ohledem na zákony a fakta.

Pokud jde o vztahu mezi poptávkou a nabídkou, v kontextu reality hospodářské globalizace by se na otázku nabídky a poptávky mělo pohlížet z globálního hlediska, nikoliv pouze z hlediska jedné země. V současné době se ekonomiky jednotlivých zemí světa již dávno vzájemně ovlivňují a výroba i spotřeba jsou globální, což vyžaduje sladění nabídky a poptávky v globální perspektivě. Jen proto, že výrobní kapacita země převyšuje její vlastní poptávku, ji nelze označit za "přebytečnou".

Z hlediska praxe mezinárodního obchodu, je vznik a rozvoj mezinárodního obchodu založen na komparativních výhodách zemí, mezinárodní dělbě práce a spolupráci. Vyspělé země, jako jsou Spojené státy, Evropa a Japonsko, dlouhodobě vyvážejí do světa velké množství zboží; například asi 80% čipů vyrobených ve Spojených státech se vyváží, asi 80% a 50% automobilů vyrobených v Německu a Japonsku se vyváží a vyváží se také velké množství letadel vyrobených společnostmi Boeing a Airbus.

Z hlediska trendu průmyslového rozvoje, je zelený nízkouhlíkový průmysl obecným trendem, celosvětová poptávka po nových energetických produktech se stále rozšiřuje. Podle studie Mezinárodní energetické agentury (IEA) bude k dosažení cíle uhlíkové neutrality potřeba, aby celosvětový prodej nových energetických vozidel v roce 2030 dosáhl přibližně 45 milionů, což je více než trojnásobek celosvětového prodeje v roce 2023, a poptávka po montáž fotovoltaického zařízení musí teoreticky vzrůst desetinásobně. Ve skutečnosti se celosvětový průmysl nových energií stále nachází ve fázi počátečního rozvoje a rychlého růstu a příslušná výrobní kapacita je relativně nedostatečná, místo aby jí byl přebytek.