Víme však také, že co přesně bylo řečeno, není obvykle až tak podstatné. Důležité je pouze to, jak to bylo přijato a jak to bylo adresáty pochopeno a interpretováno. A ti si evidentně slova premiéra o proruských organizátorech vzali osobně. Okolí premiéra i širší fialovská klaka ostatně nenechaly nikoho na pochybách, že jsou myšlena všem, kdo v obavách z budoucího, s nesouhlasem s politikou vlády či z jiných motivů, ať už si o nich myslíme cokoli, na demonstraci přišli. Na sítích jsme tak mohli číst o „dezolátech“, „svoloči“, popřípadě o tom, že v sobotu „bylo na demonstraci 70 tisíc lidí, 20 tisíc zubů a 100 tisíc exekucí“. Nepřekvapí, že s pochopením pro premiérova slova přispěchala Markéta Pekarová Adamová pověstná svou náklonností, jež chová k lidovým vrstvám, někteří ministři však projevili větší míru sociální inteligence a premiérovo hloupé vyjádření se snažili mírnit. Budiž jim to připsáno k dobru.

Ale zpátky k oněm se zpožděním se promítajícím západním trendům. Hillary Clintonová v kampani před prezidentskými volbami v jednom svém vystoupení prohlásila, že polovina Trumpových podporovatelů patří do něčeho, co ona označuje jako „basket of deplorables“, tedy koš zoufalců. „Jsou rasističtí, sexističtí, homofobní, xenofobní, islamofobní – na co si vzpomenete,“ pokračovala. I my jsme se tedy po letech dočkali svých „deplorables“. Výrok Clintonové se tehdy stal mimořádně populárním. Ti, které měl urazit, jej přijali a pouze jejich pocity dál utvrdil, ti které měl oslnit, reagovali obdobně. Společenské svornosti výrok samozřejmě nepomohl ani trochu, právě naopak. Že Clintonová volby prohrála, myslím, není potřeba připomínat.