Dávno před 2. světovou válkou se zde tleskalo známým umělcům. Lidé sem docházeli po svých z Pankráce i od přístaviště parníků v Braníku. Zákaz hraní přišel až za německé okupace. Nyní se tedy divadlo stalo jakousi skládkou. O situaci byli informováni lidé, kterým se v Praze říká „botičkáři". Apropó, myslím si, že „botičkáři" by měli vědět, že za deště lísteček za stěračem auta má daleko k přečtění i k dostavení se k uhrazení pokuty. Později, i přes snahu postiženého, vše zařídí obsílka.