Poslední události v Turecku mi nějak připomínají třeba i náš Vítězný únor 1848. Mocní se ve svém počínání opakují, i když třeba jinak se oblékají. Naše politické hřiště prý osiří na celé dva prázdninové měsíce. Nějak opožděně se ale mluví o nějakých žalobách, třeba i na manžele Nečasovi. Padla slova i o třech trafikantech", které s udělenými miliony ochránila poslanecká imunita. Jeden z nich peněz využil na stavbu betonového příbytku v Kersku, který zde vyhlíží jako brambora v čokoládové polevě. Za vším jsou peníze mocných a současně nevinných. Vše je u nás prostě tak čisté, že už to čistější ani být nemůže. Kdyby jakýsi pan Janoušek jako opilec neodjel od maléru, měl šanci být také jeden z nevinných. Vypadá to, že u mnohých z nich nakonec stejně místo soudů vyřeší nějaká promlčená lhůta. Nicméně hrůzný charakter mocného člověka, třeba i toho, co může dát rozkaz k odpálení raket, či zavede opět trest smrti, zavře učitele, soudce atd., zůstává a zřejmý.