Stát dnes ovlivňuje mnoho věcí, které zasahují do našich každodenních životů. Polovinu vydělaných peněž nám sebere a přerozdělí je podle různých, často velmi pochybných kritérií. Zavaluje nás mnoha novými pravidly, omezeními, příkazy, zákazy, limity, kvótami a regulacemi. Není proto divu, že se lidé o politiku, tedy o střet koncepcí, jak vést stát, horečně zajímají, i když část tohoto zájmu se odvíjí spíše od té části politiky, která má charakter jakési mediální reality show.

Stát je mocný, silný a všudypřítomný. Ale není všemocný a mnoho procesů probíhá bez něj, kolem něj, mimo něj a někdy i jemu navzdory. Jsou to civilizační a společenské procesy, které vidíme všude kolem sebe jako ve zrychleném filmu. Stát a jeho mašinérie může některým těmto procesům trochu napomoci, jiné zase trochu brzdit. Ale pro jejich vývoj je mnohem důležitější společenské klima, společenská vůle, veřejná debata a mezilidská komunikace než fungování jakékoli vlády.

Před rokem jsme sledovali velký politický zlom v USA. Ten je ale pouze vrškem příslovečného ledovce, kterým jsou živé společenské děje. Některé mají ohromnou setrvačnost a ponechají si svou dynamiku bez ohledu na změny v Bílém domě. Jiné naopak bublaly uvnitř americké veřejnosti dlouhá léta a jejich vyhřeznutí je mnohem podstatnější než výsledek amerických prezidentských voleb. Ten je jen jedním z mnoha projevů toho, co se reálně v americké společnosti děje v posledních letech.

Obdobné to je a bude i u nás. Dilemata kolem fungování společenských vztahů, kolem rodiny, multikulturalismu, přístupu k soukromí, k tradicím, kultům a okultům, i ke všemožným kulturním faktorům, kolem životního stylu, hierarchie hodnot, ctností, zvyků a módních pokrokových a pokrokářských vln, ta si bude muset naše společnost odžít bez ohledu na to, který papaláš bude zrovna sedět ve Strakovce.