František Kašpárek: Zpravodajství naruby, ale nejen o tom

04.02.2018 17:11

Minulý týden jsem se svými oponenty vedl na blogu (bororo.pise.cz/fantastická současnost) zajímavou debatu na téma „koho volíš“. Skoro se nabízí dovětek „volíš Losnu nebo Mažňáka?“ Mám dojem, že tenkrát někdo z Rychlých šípů na vážně míněný dotaz jednoho z Vontů, zažertoval: „Třeba Bahňáka,“ a bylo zaděláno na problém. Ještě, že ti kluci od Rychlých šípů uměli tak rychle běhat.

František Kašpárek: Zpravodajství naruby, ale nejen o tom
Foto: Hanka Brožková - KPR
Popisek: Prezident Miloš Zeman

Týden jsem odpočíval od zpráv v televizi, rozhlase a v nezávisle závislém tisku. Řeknu vám upřímně, mělo to blahodárný vliv na nervy. Ale zpět. Akce!

Podivné společenství samozvaných majitelů pravd, které bývá označováno pracovním názvem Kavárna se nechalo těsně před volbou hlavy státu slyšet, že pokud zvítězí Zeman, tak oni odchází z České republiky. Slib nebo výhružka. To záleží na úhlu pohledu.  Pokud nás Kavárna tak nezodpovědně opustí v těžkých časech, věřím, že jediné oko nezůstane suché. Ale co se dá dělat. Život půjde dál.

Moje oblíbené album od Paula Mc Cartneyho se nazývá Band on the Run (Kapela na útěku). Možná by nebylo od věci složit… ale nechme toho.

Pohled na redaktory České televize, kteří se těsně po volbě prezidenta rvali jako nájezdníci do soukromých prostor prezidentova štábu, byl jen pro otrlé. Když se ani po opakovaném upozornění ochranky nemínili redaktoři ČT trochu zcivilizovat, musela  přijít hrubá záplata ve formě hodně umírněného direktu. (Člověk z ochranky byl na první pohled zkušený boxer, který svůj úder ztlumil do intenzity dětského pohlavku.)  Poté zmíněné redaktory zachvátil jakýsi amok a pustili se do  pronásledování osob ze společné fotografie s vítězem voleb. Pobíhali za nimi jako opice v balírně.  Jakoby se ze samé prohry svého kandidáta pomátli. Velmi trapný zážitek pro diváka. Možná by některým redaktorům ČT prospěly nějaké ty psychotesty.

Představme si na chvíli, že by vše proběhlo naopak. Zvítězil by Drahoš, v jeho štábu by zkolaboval člověk a nějaké to internetové médium, nakloněné Zemanovi, by provádělo totéž, co Česká televize. Včetně redaktorského naběhnutí na pěst. Jsem si jist, že výklad události by byl všeobecně nesen v úplně jiném duchu. Ochranka by byla vynášena do nebe (správně zatočila s hyenami, které se zastávají Zemana a neváhají natáčet člověka ve svízelné situaci) a naši hypotetičtí redaktoři by byli též vynášeni, ale opačným směrem.

Když dva dělají totéž, nemusí to být vždy interpretováno jako totéž. (K tomuto bodu se ještě vrátím v závěru, pokud laskavý čtenář bude mít se mnou trpělivost.)  

Tak nevím, zdali Český rozhlas je stále pro všechny občany, nebo se stal soukromou stanicí Kapely na útěku.

Po skončení voleb byl v Českém rozhlase plus hostem Barbory Tachecí šéfkomentátor Lidových novin Petr Kamberský.  Rozhovor probíhal celkem podle očekávání, ovšem jen do chvíle, než éterem přiletělo něco, co Cimrmani nazývají šrapnelem. Ne, nešlo o hrubé slovo, ale o poměrně drsné sdělení.  Petr Kamenský s klidem anglického gentlemana pronášel tyto (pro nezaujatého posluchače)zdrcující věty:

"Vemte si, my máme prezidenta, bývalého předsedu sněmovny, předsedu vlády, prezidenta, který obhájil mandát, a my dodneška v podstatě vůbec nevíme, jak vypadalo jeho první manželství, nevíme, co dělá jeho syn, nevíme, co dělá jeho první žena, my nemáme vůbec žádné páky na lidi, kteří sedí na hradě, ve velikánských kancelářích. To je svým způsobem stát ve státě, a dnes není žádná páka, která by ho dokázala zmáčknout. Já si myslím, že Miloš Zeman bude naprosto utržený ze řetězu.“

Věty, jakoby vystřižené od nějakého mafiánského kmotra, nikoliv od novináře.  Kamberský by chtěl vědět věci, do kterých mu vůbec nic není a lituje, že nejsou páky, které by dokázaly prezidenta a jeho spolupracovníky zmáčknout. Řekněte mi, pane Kamberský, ve které chvíli se z novinařiny stala žumpa?  Kde jsou ty doby, kdy jsem si archivoval články Jiřího Hanáka, se kterým jsem mnohokrát nesouhlasil, ale vždy obdivoval jeho styl, jazyk a argumentační úroveň bez podrazů a podpásovek.

.Ale nezatracujme naše veřejnoprávní (hrozné slovo) média. V konečném důsledku měly přece jen Česká televize a Český rozhlas výrazný podíl na vítězství Miloše Zemana. Jejich jednostranná nenávistná rétorika se ukázala jako kontraproduktivní. Zvláště výživné pak bylo mediální napadání Zemanových voličů.

Oproti tomu klobouk dolů před paní Witowskou. Snad jí její slušnost a objektivita nezpůsobí profesní problémy. A snad jakákoliv pochvalná zmínka od voliče Zemana pro ni nebude polibkem smrti.

Jestli někdo agresivním způsobem názorově rozděluje naši společnost, tak je to jednoznačně europoslanec Štětina. Tento člověk, podle mého názoru, svými nepodloženými obviněními představuje skutečné bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

Oproti tomuto prezident Zeman ve svém závěrečném projevu v duelu řekl: “Jediné o co vás prosím je – jděte k volbám, nezůstávejte doma. Děkuji vám, že k volbám půjdete.“

A co na to Jiří Drahoš? „Ano, jděte k volbám, jsem kandidát, který se dívá do budoucnosti. Miloš Zeman už nemá téhle zemi co nabídnout, je třeba mu zabránit…bla, bla, bla.“  Objektivně – kdo sjednocoval a kdo rozděloval?

Na druhé straně, proč stávající názorové rozdělení tak zbytečně démonizovat?  Když kdykoliv i v budoucnu budou ve druhém kole dva kandidáti, je vcelku logické, že voliči budou rozděleni na dvě protichůdné skupiny. Nic nového, nic vyjímečného, či dokonce zavrženíhodného.

Děsí mě představa, že bychom všichni měli stejný názor.

Co je dovoleno jednomu, je omláceno o hlavu druhému

V Londýně vítaly čínského prezidenta Si Ťin-pchinga nadšené davy. S královnou jel zlatým kočárem. Není známo, že by následně britská premiérka se svým hostem hovořila o nedodržování lidských práv v Číně, jak je obvykle vytýkáno Zemanovi.

Angela Merkelová se minulý rok sešla v Berlíně s čínským prezidentem, aby společně otevřeli pavilon zdejší zoologické zahrady pro pár pand velkých zapůjčených z Číny. Podle čínské tradice, Čína zapůjčuje (nebo daruje) tato zvířata jen do zemí, které s ní mají velmi dobré vztahy. To je smutná zpráva pro naše zemanobijce, kteří hledí s takovou nadějí k Německu. Ani při této schůzce nebylo téma lidských práv v Číně na programu. Hovořilo se jen o právech Siung-mao, což není žádný disident, ale panda velká.

Při návštěvě francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Číně byly zveřejněny fotografie, jak objímá čínské děti. Nic proti tomu. Jen kdyby toto gesto nevyvolávalo jisté asociace. Prezident Macron také pronesl několik vět v mandarínské Čínštině. Ale zase – nic proti tomu, chtěl uzavřít obchod, tak by jim možná na požádání i zatančil a zazpíval.  Ale přece jen mám pocit, že náš prezident, který také navštěvuje Čínu v rámci obchodní diplomacie, se chová přece jen nesrovnatelně důstojněji. Macron dále čínskému prezidentovi daroval koně z francouzské republikánské gardy. Ne, není to vtip. Není známo, že by se Macron při své návštěvě zmínil o porušování lidských práv v Číně. Pokud to ovšem nevzkázal po tom koni.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 107. Tajemství sametu

22:29 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – díl 107. Tajemství sametu

Ještě stále neutichlI rozmanití tlampačové, křičící do ulic a médií o svém hrdinství před třiceti le…