Film spisovatele a scénáristy Josefa Urbana, Tenkrát v ráji, svým dějem potvrzuje velikost a hloubku Böllovy myšlenky, jako by ji transformoval do osudu lidí nechtěně vržených v soukolí válečné mašinerie II. světové války.

Mohli bychom říct, že se jedná o třetí autorovo dílo v lineárním pokračování dvou předešlých: Habermannova mlýna a Sedmi dnů hříchu ... ta také přibližují osudy lidí ve vypjatých konfliktech války. Ale film Tenkrát v ráji je jiný. Je převyprávěním skutečného příběhu horolezce Josefa Smítka.. Autorská licence mu dovoluje nadčasové zobecnění krásy života, jak ji sám běžný život přináší v onom osudovém oblouku narození, života a  smrti.

Děj filmu, rámovaný překrásnou krajinou Českého ráje a jeho skalních měst, přibližuje ve vypjatých horolezeckých scénách přátelství německých a českých horolezců, kteří jsou mladí, bezstarostní, a svazuje je kamarádství jednoho lana, mnoha výstupů a odhodlání vždy pomoci svému spolulezci. Jakoby tušená, doslova z dálky, se přibližuje hrozba nacistického Německa, kterou ale mladí lidé neberou příliž vážně. Někde je, ale není zde a mezi nimi. O to hroznější je poznání, když i mezi ně vstoupí. Rozdělí je, a aniž by si to kdy dovedli představit, náhle vymezí teritoria o kterých doposud ani neuvažovali: německé a české. Nyní stojí, díky dějinným okamžikům, každý někde jinde. A jejich přátelství je příliž mladé a křehké, aby vydrželo. Němečtí horolezci jsou odvedení na frontu, čeští jsou posláni na práci do Říše.

Přichází okamžik, kdy jedni i druzí začínají chápat, že přišla válka, že je neodmyslitelně zde a každý se s ní musí vyrovnat po svém.