František Mareš: O knize za čtenářem jdoucí…

01.01.2024 14:43 | Komentář
autor: PV

S koncem roku 2023 obohatila železnobrodský knižní trh publikace Františka Sochora Železnobrodské letopisy.

František Mareš: O knize za čtenářem jdoucí…
Foto: Archiv FM
Popisek: František Mareš, manager nakladatelství Olympia a programu: Vzděláním a sportem k sebevědomí

Kniha svým polygrafickým zpracováním, grafickou úpravou, zlomem i nápaditým tiskem je jen jednou z knih, které zdobí v roce 2024 sedmdesátiletou existenci nakladatelství Olympia. Bezkonkurenčního v teritoriu knih, věnovaných sportu.

Železnobrodské letopisy pedagoga, badatele, historika, a především „rodilého Broďáka“ Františka Sochora jsou druhou knihou, které nakladatelství Olympia o Železném Brodu vydalo. Oproti výpravným sportovním titulům je tato kniha žánrově jiná. Ale mimo dávno zapomenutá a zapomínaná regionální fakta má jednu z neuvěřitelných vlastností. Jde ke čtenáři, jde za čtenářem a společně s textem a fotografickou přílohou mu říká to nejprostší a tolikrát opakované: „Tady ses narodil, zde jsi doma.“

A jako se architektura města promítá denními cestami do života lidí, kteří v něm žijí, zůstává za jejich životy portrét historie, kterou vytvořili. Je to portrét, vytvořený ze slov, kraj, okolí, vyhlídka, samota, rozcestí, boží muka, cesta, řeka a most a mlýn, vzpomínka, paměť a bůhví co ještě. A všechna tato slova skrývají osud těch druhých, minulého času i času současného a pojmenovávají jeden veliký lidský příběh. Jsou nezastupitelná, protože v sobě skryla pro generace další správnost i omyly našich rozhodnutí, pokud jsme měli a máme nám svěřenou moc rozhodovat, jsou obrazem prozíravosti či hlouposti, které každá doba rodí, a věčným poučením, že dobré i zlé s námi, lidmi, po staletí přežívá, a je jen na nás, jaký kterému dáme prostor v nás samých.

letopisy

Sdělovací prostředky, ten neplatící podnájemník, za jehož pobyt platíme my, mistr vaudevillu, komedie dell´arte, kouzelník povrchnosti, s globalizací a jednoduchostí smažených kuřat, reklam, zázračných dětí, starců, čokoládových tyčinek, s podtextem charakteristiky koloniálu: „…barvy, biče, olejovky!“ svedl bitvu nejen o diváka, ale především o podobu a obsah řečeného. Je třeba přiznat, že bitvu téměř vítěznou, protože jen těžko opouští anektovaný prostor kolem nás, domácností, výchovu, a v potěmkinovských kulisách žongluje jak s demokracií, tak s historickou pravdou podle gramotnosti daného moderátora.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Mgr. Petr Macinka byl položen dotaz

Proč vás, potažmo nás má v Bruselu zastupovat nějaký Slovák?

To to pěkně začíná. Proč jste si toho na sebe nabral tolik, když to evidentně nezvládáte? A kdy už to rozseknete s tím Turkem? Nebylo by nejjednodušší, kdybyste místo něj nominovali prostě někoho jiného?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Naši rádoby válečníci zase kňučí

13:57 Jiří Paroubek: Naši rádoby válečníci zase kňučí

Ještě než se Andrej Babiš stačil vrátit z Bruselu, začalo strašlivé kňučení činitelů bývalé vlády a …