František Mareš: O knize za čtenářem jdoucí…

01.01.2024 14:43 | Komentář
autor: PV

S koncem roku 2023 obohatila železnobrodský knižní trh publikace Františka Sochora Železnobrodské letopisy.

František Mareš: O knize za čtenářem jdoucí…
Foto: Archiv FM
Popisek: František Mareš, manager nakladatelství Olympia a programu: Vzděláním a sportem k sebevědomí

Kniha svým polygrafickým zpracováním, grafickou úpravou, zlomem i nápaditým tiskem je jen jednou z knih, které zdobí v roce 2024 sedmdesátiletou existenci nakladatelství Olympia. Bezkonkurenčního v teritoriu knih, věnovaných sportu.

Železnobrodské letopisy pedagoga, badatele, historika, a především „rodilého Broďáka“ Františka Sochora jsou druhou knihou, které nakladatelství Olympia o Železném Brodu vydalo. Oproti výpravným sportovním titulům je tato kniha žánrově jiná. Ale mimo dávno zapomenutá a zapomínaná regionální fakta má jednu z neuvěřitelných vlastností. Jde ke čtenáři, jde za čtenářem a společně s textem a fotografickou přílohou mu říká to nejprostší a tolikrát opakované: „Tady ses narodil, zde jsi doma.“

A jako se architektura města promítá denními cestami do života lidí, kteří v něm žijí, zůstává za jejich životy portrét historie, kterou vytvořili. Je to portrét, vytvořený ze slov, kraj, okolí, vyhlídka, samota, rozcestí, boží muka, cesta, řeka a most a mlýn, vzpomínka, paměť a bůhví co ještě. A všechna tato slova skrývají osud těch druhých, minulého času i času současného a pojmenovávají jeden veliký lidský příběh. Jsou nezastupitelná, protože v sobě skryla pro generace další správnost i omyly našich rozhodnutí, pokud jsme měli a máme nám svěřenou moc rozhodovat, jsou obrazem prozíravosti či hlouposti, které každá doba rodí, a věčným poučením, že dobré i zlé s námi, lidmi, po staletí přežívá, a je jen na nás, jaký kterému dáme prostor v nás samých.

letopisy

Sdělovací prostředky, ten neplatící podnájemník, za jehož pobyt platíme my, mistr vaudevillu, komedie dell´arte, kouzelník povrchnosti, s globalizací a jednoduchostí smažených kuřat, reklam, zázračných dětí, starců, čokoládových tyčinek, s podtextem charakteristiky koloniálu: „…barvy, biče, olejovky!“ svedl bitvu nejen o diváka, ale především o podobu a obsah řečeného. Je třeba přiznat, že bitvu téměř vítěznou, protože jen těžko opouští anektovaný prostor kolem nás, domácností, výchovu, a v potěmkinovských kulisách žongluje jak s demokracií, tak s historickou pravdou podle gramotnosti daného moderátora.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Mgr. Petr Macinka byl položen dotaz

Rovnocenné partnerství

Dobrý den. Myslíte, že EU stojí o partnerství s kýmkoliv a jde jí o rozvoj? Podle mě tomu její kroky nenasvědčují. Druhá otázka je, jestli někdo stojí o Evropu, která zaostává a může si za to sama svou politikou, kdy chce asi spasit svět, což je líbivé, ale absolutně nemyslí na své občany.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Tři májová povzdechnutí

15:21 Jiří Weigl: Tři májová povzdechnutí

Někteří politici u nás dávají opakovaně najevo, že obsah profese, kterou si sami zvolili, nechápou, …