Myslím si, že je dobré si občas připomenout moudrost před námi žijících, abychom pochopili nejen obsah jimi řečeného (napsaného), ale především se zamysleli nad tím, co z jejich slov přetrvává.

Descartes, když mluvil o knihách, označil jejich četbu jako hovor, který vedeme s nejctihodnějšími lidmi, hovor, kde jako by s námi seděly jejich myšlenky.

Ale je tomu skutečně tak?

Na knihy se před lety stávaly ve čtvrtek fronty, přestože vycházely pro dnešní autory v nepředstavitelných nákladech (samozřejmě i s patřičnou výší honorářů) a byly rozebrány. Dnes máme tolik knih, že jejich kvantita, v potvrzení pravdy: „Čeho je moc, toho je příliš,“ vyhloubila jizvu na jejich obsahu a distribuční dravost spolu s necudnou marží vytvořila z knih pro čtenáře drahé, a často ještě kýčovité zboží…

Jaký tedy rozhovor vést a o čem?