Nevím, jestli nás viděl… Stáli jsme namačkáni jeden vedle druhého. Někteří jsme se ani neznali a někteří jsme se po letech nepoznali, ale byli jsme tu. A každý si přinesl kousek jeho samého, pár slov, vzpomínku, připomínající záblesk nocí padající hvězdy.
Pečlivý pan řečník s noblesou rétora vyjmenovával klady jeho života. Života, který ve vší své výjimečnosti připomínal den s jeho narozením, poledním žárem a purpurem západu, aby svým koncem předznamenal nové narození.
Nevím jak kdo, ale vím, že v tomto okamžiku alespoň na chvíli jsme se mnozí brodili sněhem Obřího dolu, ztráceli dech v krpálech Mikulášského běhu, báli i nebáli se na stěnách Prachovských skal a v převisech hor. Běželi na kyslíkový dluh s Brďanovým hlasem v patách.
Setkání Lezeckého kroužku Prachov 4. října 1997 v Císařské chodbě. Brďan první zprava i se svojí " hlásnou troubou".
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
