Dotace EU demoralizují celé společnosti a národy a podílí se na fatální devalvaci tradičních pojmů a hodnot. Jsou zdaleka největším zdrojem korupce. Proti nim je „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ fakt jen pro zasmání nad lidskou blbostí. Vůbec přitom nejde o to, že jsou dotace rozkrádány. Už jen samotná podstata dotací je totiž korupční nástroj sám o sobě. Jedni politici v Bruselu si za ně kupují přízeň a hlasy druhých politiků v národních členských státech, kteří si za ně zase kupují hlasy ve volbách. Nyní využila institut dotací rakouská ministryně vnitra Mikl-Leitnerová k bezprecedentnímu návrhu na vydírání těch států, které mají díky své zdravější imigrační politice stále ještě podstatně méně problémů, než členské státy staré.

Před pár dny se nás rozhodl vychovávat francouzský ministr zahraničí slovy „když vidím jistý počet zemí Evropy, které neakceptují kvóty, pokládám to za skandální“. Vzpomínám v této souvislosti na výrok prezidenta Chiraka z roku 2003, když na naši adresu pronesl bez obalu „kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet“. Už tehdy bylo namístě stříhat ušima. Pojďme ale dál, protože potřebu nás bolševicky vychovávat má stále více jedinců za našimi hranicemi. „Země jako Česká republika, ale i další, Polsko, baltské země, nechtějí závazné kvóty. A to je třeba kritizovat. Protože bez těchto závazných kvót se nepohneme dál,“ řekl rakouský kancléř Faymann. V minulých dnech nelenila ani kancléřka Merkelová, když prohlásila, že „není možné, aby někdo říkal, že to není jeho starost. My všichni jsme Evropa, musíme postupovat společně. Státy se musejí podělit o odpovědnost za uprchlíky, kteří zde žádají o azyl“. To naprosto prázdné a duté „my jsme všichni Evropa“ mám fakt obzvlášť rád, zejména když v této souvislosti hrozí Merkelová koncem Schengenu.