Setkávám se s tím poměrně pravidelně. Výše uvedený názor zastávají, soudě podle jiných jejich projevů, především ti, kdo u nás obdivovali Václava Havla, a když si mají vybrat mezi Obamou a jakýmkoli republikánským kandidátem, vyberou stávajícího prezidenta. Nevím, jestli je to z důvodu naprostého podlehnutí praktikám kvalitní masáže v období mediokracie a tím ztráty zdravého rozumu, nebo v důsledku ochraňovatelské úchylky s pocitem pomáhat za každou cenu, ať je cílem pomoci kdokoli a kdykoli. Hlavně ať SE pomáhá, protože pomáhat jiným SE musí. Faktem je, že za poslední roky jsme jakoukoli vojenskou pomocí podělali v každé zemi, kam jsme jako součást západních vojenských struktur vstoupili, co jsme mohli.

Ve druhé světové válce šlo o něco zcela jiného. Představitelé jednoho státu a následně jeho spojenci, ať už se do té role dostali jakkoli, se rozhodli vojensky napadnout jiné a získat jejich území. V takovém případě, za předpokladu, že o to napadený stát požádal, byla pomoc armád jiných států zcela namístě. Tento naprosto základní předpoklad, tedy napadení druhého prvním, je přesně to, co od prvopočátků chybí v každém jednom státě Arabského jara.