Tehdy se velmi pozorně sledovalo, kdo je na které fotografii a kdo už tam není. Co znamená, že diktátor – typu Brežněv – se už nějakou chvíli neobjevil na veřejnosti, či že jej na nějaké „významné“ akci zastoupil někdo jiný. Zkrátka čtení mezi řádky bylo každodenním sportem a není nutné zdůrazňovat, že konspirace je obvykle zajímavější a přitažlivější, než často nudná, nefilmová realita.

Nechci přilévat vodu do rybníka úvah o vládcově zdraví, ale tak trochu budu sledovat podobnou logiku. Vzhledem k tomu, že se začínají jasně rýsovat kontury nestabilních oblastí, kde se budou střetávat zájmy velmocí, je namístě určitá citlivost k signálům a zároveň k přemýšlení nad tím, co může být dalším „hotspotem“. Ve středu Moskva oznámila, že zahajuje „rok přátelství se Severní Koreou“, a tak logicky jednoho napadne, že tato zpráva, stejně jako například úvahy o spuštění vysílání BBC pro KLDR, mohou být jakousi předehrou k obdobě Kubánské krize.

Ze strategického hlediska, tedy z ruského pohledu, by to nemusel být zas tak špatný nápad přenést trochu světové pozornosti z evropské západní hranice do Asie a použít k tomu bizarní spolek v Pchjongjangu. Má to samozřejmě úskalí, ale stojí to za prozkoumání.