Palestinští teroristé, v jejichž čele stál Arafat, unášeli a vraždili izraelské školáky, mají na svědomí únosy izraelských letadel, dále byli odpovědni za výbuchy aut a za komanda smrti, která měla na svědomí tisíce izraelských, amerických i palestinských civilistů, kteří byli palestinskými teroristy označeni za „kolaboranty“. Ve skutečnosti se jednalo o umírněné Palestince chtějící mírovou dohodu s Izraelem. Dnes palestinské teroristické organizace Hamas, Islámský džihád, Brigády mučedníků Al-Aksa mají na svědomí krev mnoha izraelských civilistů. Egyptský prezident Gamal Nasser prohlásil devět dní před šestidenní válkou: "Naším cílem je totální zničení Izraele." Ve vyprovokované arabsko-izraelské válce (šestidenní válce), získal Izrael území, které dodnes okupuje. Nicméně Izrael má právo toto území spravovat do doby, dokud se nenajdou legitimní palestinští vůdci, kteří budou ochotni uzavřít s Izraelem spravedlivý mír.

Izrael má právo na stát na území pravlasti Eretz Jisrael na základě náboženského dědictví i na základě i světského a racionálního principu. První sionisté půdu právoplatně odkoupili. Nejedná se o „ukradené území“, ale o legitimní území Židů. Do pusté, řídce osídlené Palestiny přinesli Židé průmysl, nemocnice, umělecké galerie, univerzity. Židé vybudovali nová města Tel-Aviv, Rishon Le-Cion, Zychron Yaakov, Bnei Barack. Hrdinství tehdejších osadníků nemá v historii téměř obdoby - doslova vlastníma rukama a za neskutečných obětí postupně přeměnili poušť na kvetoucí zahradu. Dodnes žijí v Izraeli pamětníci, kteří dosvědčují, že práce při zakládání kibucu znamenala například ranní cestu karavany lidí z hory do 10 km vzdáleného údolí s nůší na zádech. V údolí naplnili nůši bahnem z říční náplavy a vrátili se stejnou cestou nahoru. Tam vysypali náklad na budoucí vyznačené pole v písku, najedli se a vyrazili znovu aby stihli do večera druhý náklad. Takto to šlo třeba půl roku a teprve poté mohli nové pole osít a začít na něm hospodařit. Na jiných místech zase kopali po pás v bahně (v rojích komárů) odvodňovací kanály, aby vysušili bažiny, které se jim podařilo koupit. Naopak na horách, kde nebyla voda, budovali důmyslné zavlažovací systémy, ve kterých dodnes

Izrael představuje absolutní světovou špičku. Závlahové systémy dosáhly takové dokonalosti, že dodávaly pravidelně jednotlivé kapky vody k jednotlivým rostlinkám na osázených plochách. Trvalo to sice celá desetiletí, ale izraelská území se postupně opět zazelenala a Židé přestali být závislí na dovozech potravin z ciziny.Dnes patří Izrael k předním světovým expertům na zemědělství a vyváží své produkty do celého světa včetně ČR (například citrusy, jahody a řezané květiny). K tomu je nutno poznamenat, že kibucy fungovaly na bázi naprosté dobrovolnosti, bez jakékoliv finanční odměny nebo platu. Všechen majetek kibucu byl společný a potraviny, šatstvo i ubytování se členům kibucu přidělovalo dle potřeby. Kibucem prošla celá první generace osadníků, vydržet se to dalo pouze díky nezměrnému nadšení a zapálení pro sionistickou myšlenku. Byl to takový komunismus v praxi. Dnes již kibuců ubývá, mnoho z nich bylo nahrazeno rodinnými farmami, nebo tzv. mošavy, což jsou družstva s větším podílem soukromého vlastnictví jednotlivých členů.Hospodářské úspěchy židovských osadníků vzbudily postupně závist jejich nejbližších sousedů, beduínů, kteří zjistili, že planá půda, kterou prodali, dává novým majitelům užitek. Podníceni náboženskými rozdíly se na mnoha místech rozhodli vzít si svůj bývalý majetek zpět násilím. Kibucy musely čelit útokům, které se postupně přiostřovaly. Došlo to tak daleko, již v prvním desetiletí 20. století vytvářely kibucy vlastní obranné jednotky, ze kterých se později vyvinula Hagana - židovská ilegální armáda. V Okolí kibuců byla trvale horká půda.