Je třeba zdůraznit, že do 70. let 20. století OSN pozitivně ovlivňovala světové dění, a tak mj. 29. 11. 1947 drtivou většinou hlasů v poměru 33:13 odsouhlasila pro téměř vyvražděný židovský národ vlastní stát Izrael. Dále se OSN zasadila o ukončení válečných konfliktů v Koreji a na Sinaji.

Nesmíme opomenout, že OSN založilo 51 států, z nichž velkou většinu tvořily státy demokratické. Od 70. let se situace změnila – OSN měla 144 členských států a téměř všechny byly totalitní, despotické, nedemokratické, převážně s jednou politickou „státostranou“. Šlo o země sovětského bloku, na jejichž území se nejednou prováděl výcvik různých antikapitalistických teroristických komand, dále pak země muslimské a africké, které dohromady tvořily funkční většinu, takže o nějakých akcích proti terorismu nemohlo být vůbec řeči. Tímto způsobem se tehdejší Sovětský svaz snažil pronikat a rozšiřovat sféry svého vlivu do různých částí světa rádoby mírovou cestou a současně však nehumánním postupem řešit především problematické soužití s Židy v národnostně pestré paletě obyvatel SSSR. Byli to právě sovětští Židé, kteří začali v těchto letech usilovat o přesídlení do Izraele v masovém měřítku, a tak poukazovali na neudržitelné poměry a pošlapávání lidských práv v SSSR.

Vliv SSSR v OSN byl samozřejmě velký, a dnes již není tajemstvím, že vlády mnoha „spřátelených“ států byly zcela závislé na finanční a hospodářské pomoci Moskvy. Nebylo tak nesnadné usměrnit hlasovací mašinérii proti Izraeli. A tak se právě od této doby stal Izrael doslova fackovací panákem rasistů všech barev - ať již islamistických, či komunistických, tedy těch, kterým byla lidská práva zcela prázdným pojmem či jen zástěrkou lživé politiky.