Reagan i Kissinger uznávali nároky Izraele

Podle statistických údajů působilo v různých táborech OOP (Organizace osvobození Palestiny) až 18 000 mužů. Během libanonského tažení objevili izraelští vojáci mnoho lehkých zbraní (minomety, rakety typu kaťuša a další zbraně). Jen za rok 1981 OOP provedla 270 teroristických akcí v Izraeli, na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Situace v Galileji se stala nesnesitelnou, tisíce Izraelců z této oblasti uprchly. Izrael dlouho toleroval palestinský teror směřující z Libanonu. Od roku 1978 se z určitých území Libanonu stala enkláva palestinských separatistů. Jeden z jejich nejhorších zločinů byla vražda amerického občana v Galileji a únos izraelského autobusu, při kterém zemřelo 34 civilistů. A právě z těchto důvodů zahájili Izraelci protiteroristickou operaci „Mír v Galileji“. Na začátku 80. let se masivní dělostřelba palestinských separatistů znásobila. Žádný Izraelec na severu země se nemohl cítit v bezpečí. A to byl důvod k zahájení války mezi Izraelem a OOP.

V červnu 1982 začalo izraelské vojsko úspěšně ničit a vytlačovat OOP z jižního Libanonu, bojovníci OOP prchali z této oblasti stále více na sever libanonského území. Izrael prováděl cílené nálety na sídla OOP, při kterých bylo mnoho palestinských teroristů usmrceno, a zároveň izraelští vojáci pronikali hlouběji do Libanonu a vytlačovali palestinské bojovníky co možno nejdál od izraelských měst. Americký ministr zahraničí Henry Kissinger spolu s americkým prezidentem Ronaldem W. Raeganem byli jedni z mála, kteří uznali oprávněný nárok Izraele vést protiteroristickou válku a chránit své území. Uznali, že žádný stát nemůže tolerovat narušení suverenity svého výsostného území. Izraeli se podařilo během tohoto válečného střetnutí zatknout či zneškodnit šest až devět tisíc teroristů. Aby Izraelci zabránili utrpení civilistů, souhlasili s návrhem amerického diplomata Philipa Habiba, který umožňoval palestinským jednotkám odchod z Libanonu. Přesto však palestinští bojovníci nedodrželi svůj slib neprodleně, jak bylo dohodnuto, a pokračovali v bojích ještě několik dalších měsíců. Až po další trvající konfrontaci splnili svůj závazek a odešli do Tuniska.

Největší demonstrace v dějinách Izraele

Ovšem zločiny OOP nebyly omezeny jen proti izraelským civilistům, předáci OOP vynikali krutostí i k vlastním lidem, kteří nesouhlasili s jejím násilným životním postojem. Libanonský chirurg Dr. Khalil Torbey zveřejnil případy, kdy OOP „házela lidi do nádrží s kyselinou“, takže se jejich těla změnila „v nepřehlednou změť pórovitých tkání“. Dr. Torbey pokračuje: „Ošetřoval jsem lidi s rukama utrženýma dělostřelbou a varlaty rozdrcenými mučením (činy OOP, nikoliv Izraele). Viděl jsem muže, zdůrazňuji, že to byli živí muži, kteří byli za nohy taženi rychle jedoucími automobily.“