V létě, počínaje 18. červencem, je každoročně k vidění krásné kosmické divadlo meteorického roje Perseid. Pohledu na oblohu si díky ohnivým stopám meteorů užijí i “kosmičtí laici”. Ale není to jen užívárna: světelná show nám připomíná několik důležitých věcí, které mnohým lidem připadají k smíchu.

Není to ale tak jednoduché. Stojí minimálně za zamyšlení. Naše planeta a její okolí totiž zdaleka nejsou tak bezpečným místem, jak si myslíme. A nejde o to se strašit, ale vědět. Jsou totiž věci, které platí bez ohledu na to, co si o nich myslíme.

Kdy nás smete sopka? Co třeba zítra?

Za prvé platí - nevíme ani dne ani hodiny. A nejen proto, že do nás může kdykoli praštit nějaký ten “starší bráška” krásného kosmického smetí, kterého opravdu nemáme šanci uvidět dopředu, ačkoli si to rádi myslíme. “Věda” budí dojem, že už toho zkoumá a ví tolik, že bychom měli být v bezpečí. Jenže opak je pravdou. Kusy kosmické skály dokáží být dokonale neviditelné. A nejen v hollywoodských katastrofických trhácích.

Ostatně i Země sama dává svým obyvatelům pramálo jistot. Bez většího zájmu mainstreamových médií vědci teď zrovna varují, že v případě výbuchu “supervulkánu” typu Yellowstonu (USA), nejspíš nemůžeme poznat blížící se nebezpečí dříve než rok předem - ale spíše méně. Což dává z civilizačního hlediska prakticky nulový čas na přípravu.

Ale nejde jen o supervulkány. Nedávno přišlo expertní varování, že v Bangladéši se “vaří” další zemětřesení o síle někde mezi 8,2 a 9 Richterovy stupnice, tedy nejhorší možné. Může prý přijít za pět století, ale také dnes nebo zítra. Čas na přípravu? Opět žádný. A zkoumání 800 kilometrů dlouhé propadliny San Andreas v Kalifornii odhaluje, že na puklinu v zemské kůře působí slapové síly Měsíce a Slunce způsobem, který dává tušit, že je mnohem méně stabilní, než kdokoli dosud předpokládal.