V pondělí se tisk (samozřejmě ten mainstreamový) hemžil oslavnými ódami na “statečné Němce”. Jdou prý příkladem politikům celého světa, kteří na “klimatickém summitu” právě rozprávějí o obnovitelných zdrojích energie. Jaká krása, komentoval třeba takový Bloomberg, Němci to zvládli! Jak jsou stateční - všechno si to zaplatili - a teď to mají. O víkendu téměř polovina jejich energie už pocházela z větrných elektráren a cena elektřiny přitom dále padala. Třikrát hurá obnovitelným zdrojům!  

Katastrofa na obzoru?

Ve skutečnosti je to jako obvykle trochu jinak: zase jsme jednou měli pořádný kus štěstí. Větrná bouře s typicky německy roztomilým jménem Gorm se přehnala přes jih Skandinávie a sever Neměcka. Kupodivu nenásledovalo nic strašného. Jen pár desítek tisíc švédských a německých domácností bylo bez proudu  a tři metry vody zaplavily jeden rybí trh. V situaci živelní pohromy samozřejmě jely větrníky na maximum, div nestrhly sebe i přenosovou soustavu. Taková zpráva by působila téměř banálně, kdyby nebyla tak hrozivá.

Ještě podstatně tragikomičtěji působí konstatování, vložené do textu jen tak mimochodem, že úřady v Brémách musely kvůli bouřce “preventivně evakuovat 1300 uprchlíků ze stanů” - mocí mermo se totiž vtírá nepříliš úsměvná představa, jak ubohé promoklé uprchlíky ubytovávají v místních bytech a do stanů mažou ubozí, dosud suší, “domorodí” obyvatelé Brém…

Situace ovšem není legrační ani trochu. A teď nemluvíme o uprchlické “přírodní katastrofě”, která má potenciál zlikvidovat, co zbývá z evropské civilizace. Svět, jak jsme ho znali, může skončit mnohem dříve. Vlastně - kdykoli.

Smrtící legrace made in Germany

Že je Německo prošpikováno naprosto nesmyslně nastavěnými řadami větrníků, je dnes veřejným tajemstvím. Jenže větrné a solární elektrárny jsou horší, než kdyby šlo jen o prostý marketingový tah: nejen, že jsou nestabilní (jednou fouká a svítí slunce, jindy ne), a naprosto nemohou pokrýt energetickou spotřebu Německa (ani kdyby se všichni postavili na hlavu, nepřekročí podíl větrné energie 10 % spotřeby). Především ale jsou nebezpečné - a to převážně sousedním zemím. Tedy i České republice.