Do legendární hudebky v Klapkově ulici na Praze osm jezdí z rodné vísky na Benešovsku jednou týdně. Čekání na vlak si krátí řáděním na černých klávesách, striktně přitom dodržujíce varovný nápis na klavíru: Hra za peníze se zakazuje. Matěj Kadeřábek se muzicírováním živit nemíní, neboť dobře ví, jak je složitý život muzikanta, zabývajícího se tzv. vážnou hudbou. Ale i tak je fagot takříkajíc jeho celoživotní láska.

Zajímá nás, proč si vybral tak složitý dechový nástroj, proč ne třeba klarinet nebo saxofon, s tím by se snad uživit dalo…

„Vezmu to takříkajíc od Adama,“ usmívá se oslovený mladík. „V květnu 2015 k nám na základku přišel do třídy fagotista Lukáš Kořínek, který momentálně učí na ZUŠ v Říčanech. Hned, jak s tímto obdivuhodným nástrojem vešel do místnosti, se mi rozzářily oči a už při tom, co ho sestavoval, jsem měl jasno. Uchvátila mě velikost, barva, zvuk, snad všechno… Bylo to ale až o dva roky později, když mi bylo deset let, co jsem začal chodit na fagot do Základní umělecké školy v Praze. Na klavír už jsem tou dobou hrál několik roků, takže mi hudební předpoklady rozhodně nechyběly. Základ pro takový dechový nástroj mi dalo také pár let zobcové flétny. Fagot mne zkrátka uchvátil, na rozdíl třeba od saxofonu, na který hraje po barech kde kdo.“

Mimo fagotu tedy ovládáte i jiné nástroje. Především klavír, proč ta kombinace?