Například: Čertova brázda, Menhiry, Tajemná Grybla či Bitva u Wogastisburku, Kounovské kamenné řady nebo Střed království Českého…Jmenované objekty Syrovátkova zájmu vznikly v časově nejvzdálenějších dobách na území našeho státu. Jsou to novináři cestovního ruchu dosti popisovaná známá místa, ke kterým ale chybí mnohé další místní a časové souvislosti. Především proto, jak vysvětluje sám autor v úvodu knihy, že zatím není klíč k nalezení skutečného příběhu dávno minulých dějů. Ani profesionální historici nemají důkazy pro jednoznačná vysvětlení k existujícím zprávám a nálezům. Ve všeobecném povědomí jsou jen určité teorie. Tomáš Syrovátka se díky svému velkému vzoru - spisovateli Miroslavu Ivanovovi – hluboce ponořil do pyramidy nejenom historických faktů, ale pátral i v písemnictví o oněch známých nálezech z nejstarších dob a též přišel s objevem dalších faktů, vedoucích k novým netradičním vysvětlením.

Dvě části jedné publikace

První díl představované knihy nese název: Jak jsem hledal historii, druhý: Jak jsem bránil historii. Pakliže čtenář v první části nalezne vysvětlení, proč má být hrdý na své předky, kteří si v této zemi vybojovali a udrželi svou existenci od počátků před tisíciletími a staletími, v druhé části této pozoruhodné publikace, která leckoho v našem čase překrucování historie, ztrát vztahu k vlastenectví a všeobecně panující globalizace pod taktovkou EU, leckoho zvedne z příslovečné židle. Tomáš Syrovátka, v době nastupující cenzury fialové totalitní demokracie, nese statečně svou autorskou kůži na trh. On se totiž na rozdíl od mnohých novinářů a spisovatelů, převlékačů kabátů i novodobých koniášů, žvanících cosi o dezinformacích a nutností obnovit dohled nejenom nad médii, ale i osobními názory občanů, nebojí.

Svědčí o tom všech třináct kapitol druhé poloviny knihy, z jejíž obsahu především doporučujeme: Marie Terezie a dnešek, Kde je pravda, Kdo a proč zaorává dějiny Čechů či Historie je učitelka generací nových.