To co vidíte na obrázku je výsledek práce bývalého prezidenta Václava Havla, vlád Václava Klause a působení společného jednotného trhu EU na němž zemědělci rozhodně nedostávají jednotné dotace.
Holandští zemědělci dostávají ve srovnání s českými 4x více dotací. Z rozpočtu EU dostávají kromě dotací na hektar, které mají i ti naši, také produkční a investiční dotace. Jejich vláda jim navíc vyplácí dotace na podporu vývozu zemědělské produkce. Což naše vláda nedělá, protože jí to EU zakázala. Prý je to neslučitelné pravidly jednotného vnitřního trhu unie. Holandské státní dotace exportu zemědělských komodit přitom vytrvale přehlíží. A tváří se, že o nich nic neví, i když na ně byla několikrát upozorněna českými organizacemi zemědělců. Podněty k prošetření Komise vždy nějak „zahrála do outu“. Kromě toho holandští farmáři dostávají dotace na spolufinancování investic i od místních samospráv. O nich si naši mohou nechat leda zdát. U nás nic takového neexistuje.
S ekonomickou silou čtyřnásobných dotací si Holanďané mohou dovolit prodávat zeleninu do velkoobchodů za cenu, která je pod výrobními náklady i v zemích, které mají mnohem výhodnější přírodní podmínky. A kde mají lidé řádově menší mzdy než v Holandsku. Rajčata a papriky se z holandských skleníků vyváží nejen do ČR, ale i do Bulharska nebo Rumunska. Naprostá ekonomická zvrácenost. V jižních zemích touto dobou dozrávají rajčata i bez skleníků. Přesto se kvůli neférovému nastavení výše dotací plodiny z jižních zemí na trhu neuplatní v konkurenci s předotovanou holandskou skleníkovou produkcí.
Pěstovat zeleninu ve sklenících v množství dodávatelném na trh uměli čeští zemědělci už v dobách ČSSR. Průkopníkem této činnosti bylo JZD Slušovice. Na Zlínsku jdou dodnes k vidění trosky skleníků, které vybudovali družstevníci pod vedením Josefa Čuby. JZD Slušovice dokázalo už v 80. letech dodávat v březnu a dubnu na trh rajčata, papriky a okurky z vlastní skleníkové produkce. A nikdy nebyly ve srovnání s průměrnou mzdou tak nestoudně drahé, jako letos ty dovozové z Holandska.
Slušovice však řadě polistopadových nejvyšších politiků hodně „ležely v žaludku“. Bývalý prezident republiky Václav Havel o šikovných a pracovitých zemědělcích z tohoto družstva mluvil jako o „mafii, jejíž chapadla obepínají celou republiku“. Bývalý ředitel FBIS a později BIS Stanislav Devátý na Slušovice nasadil celý tým agentů s cílem družstvo zlikvidovat. Podle nejproduktivnějšího českého spisovatele a bývalého zemědělského novináře Jana Bauera se tak odvděčil Josefu Čubovi, který jej v družstvu zaměstnal, i když byl jako disident na „černé listině“ minulého režimu. Na Slušovice byl uspořádán i policejní hon. Vedoucí vyšetřovatel causy neustál politický tlak na kriminalizaci Slušovic a raději emigroval do Švýcarska. Konfederace mu udělila politický azyl. V roce 1991, kdy už bylo Československo považováno za demokratickou zemi!
Slušovice byly podle mého názoru exemplárně likvidovány na politickou zakázku ze Západu. Naše „nové vzory“ nechtěly, aby u nás bylo výkonné zemědělství. Nepotřebovaly, aby v ČSFR - a později v ČR - působila řada výkonných zemědělských podniků, která by zásobovala domácí trh potravinami. Oni chtěli na náš trh vyvážet jejich potraviny. A někteří bývalý disidenti, které Západ sponzoroval během minulého režimu – jako Václav Havel – se už jako nejvyšší představitelé země propůjčili k protislužbě. K likvidaci našeho zemědělství.
Václav Klaus nebyl za minulého režimu disident finančně podporovaný ze Západu. Přesto české zemědělce jako federální ministr financí a později předseda vlády ČR vydal k likvidaci. Jako velmi vzdělaný ekonom – a jeden z mála tehdejších expertů na tržní sily - si uměl dobře spočítat, že v konkurenci s dotovanou produkcí ze Západu nemají naši zemědělci po otevření hranic v důsledku podpisu Dohody o přidružení ČR k ES šanci obstát. Zvláště, když jim Klausem řízená vláda žádné dotace nedala. Klaus likvidoval naše zemědělce pod heslem, že je nepotřebujeme, protože si přece MŮŽEME VŽDY COKOLI DOVÉZT. Tvrdil, že je výhodnější dovážet levnější dotované potraviny ze Západu, než podporovat vlastní zemědělce. Někdy to tak může na první pohled působit. Ovšem jen pokud se nezapočítají škody, které tím vznikají v podobě úpadku venkovských oblastí. Nezaměstnanosti. Nebo dlouhého každodenního dojíždění. Nebo strašlivého růstu cen bydlení ve velkých městech, kam se za prací snaží lidé z venkova stěhovat. Těch „nebo“ v negativních dopadech působení neregulovaných tržních sil bych mohl napsat několik stran.
Nejpádnější „nebo“ mohou v prodejnách dnes vidět všichni. Dovoz občas může selhat. Letos jej paralyzovala pandemie COVID-19. Mezi zemědělci sice neřádí tolik jako ve městech. Jenže v cestě mezi holandským skleníkem a holandským supermarketem v ČR jsou dvoje hranice. Na šílený rozměr společného jednotného trhu EU, kde se součástky a polotovary převáží neustále z jedné strany Evropy na druhou, není dost řidičů kamionů ani bez koronaviru. Nyní je však kamioňáků kritický nedostatek. Část z nich je v karanténách. Další stojí dlouhé fronty na hranicích, kde probíhají testy. A zboží jich vozí jen část. Logicky se tak od zemědělců na pulty dostane méně zboží.
A jak by Vám skvěle dokázal vysvětlit Václav Klaus – trh funguje tak, že čeho je nedostatek, toho cena roste. Ještě stále mu věříte, že nevadí, když je stát v potravinách závislý na dovozech?
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
