Uvěříme-li politikům, že nejde o nic osobního a jmenování velvyslanců brání pouze různý výklad zákonem nejednoznačně vymezených pravomocí, pak by do sporu měl vstoupit nezávislý arbitr, nejlépe soud. Pánové Zeman a Schwarzenberg se totiž sotva domluví. Sporem se úspěšně mediálně profilují a domluvit se vlastně vůbec nemají zapotřebí.
Záměr ministra zahraničí vysílat prezidentem nepodepsané velvyslanecké kandidáty na nižší diplomatické pozice, je tedy dobrým plánem „B“ na zbytek Schwarzenbergova funkčního období. Česká diplomacie to nepochybně přežije, neboť jak plyne z Vídeňské úmluvy o diplomacii, mezi šéfy misí se ohledně jejich zařazení do různých tříd nečiní rozdíly. Tedy kromě pořadí a etikety. A stálému či dočasnému vedoucímu zahraniční mise stačí na pracovní smlouvě podpis ministra. Na podpis prezidenta si pak kandidáti na velvyslance nepochybně raději počkají v cizině, protože za výrazně zajímavější plat, než jaký by brali při čekání doma.
V politickém sporu o jmenování velvyslanců nejde o velvyslance, nýbrž o politiku. Nově se definuje role prezidenta. Miloš Zeman usiluje s ohledem na silnější mandát z přímé volby o větší vliv na úkor politiků volených nepřímo. Akce ovšem plodí reakci a politici budou prezidentův vliv naopak osekávat až na naprosté minimum. Jelikož Miloš Zeman pohrdá novináři, nemůže počítat s podporou médií, ani kdyby přišel s něčím rozumným. Bude soustavně líčen jako izolovaný potížista. Prezidentovi je zdá se pro nejbližší léta v médiích rezervována pozice někde mezi žádoucím úlovkem a vítaným soustem. Z velké míry si ovšem za to může sám.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
