Uvěříme-li politikům, že nejde o nic osobního a jmenování velvyslanců brání pouze různý výklad zákonem nejednoznačně vymezených pravomocí, pak by do sporu měl vstoupit nezávislý arbitr, nejlépe soud. Pánové Zeman a Schwarzenberg se totiž sotva domluví. Sporem se úspěšně mediálně profilují a domluvit se vlastně vůbec nemají zapotřebí.

Záměr ministra zahraničí vysílat prezidentem nepodepsané velvyslanecké kandidáty na nižší diplomatické pozice, je tedy dobrým plánem „B“ na zbytek Schwarzenbergova funkčního období. Česká diplomacie to nepochybně přežije, neboť jak plyne z Vídeňské úmluvy o diplomacii, mezi šéfy misí se ohledně jejich zařazení do různých tříd nečiní rozdíly. Tedy kromě pořadí a etikety. A stálému či dočasnému vedoucímu zahraniční mise stačí na pracovní smlouvě podpis ministra. Na podpis prezidenta si pak kandidáti na velvyslance nepochybně raději počkají v cizině, protože za výrazně zajímavější plat, než jaký by brali při čekání doma.