Ivan Poledník: Cynické obětování nejstarších křesťanských komunit. Jak dlouho ještě musí trpět?

03.04.2016 19:12

Ivan Poledník u příležitosti svátku Zvěstování vzpomíná na trpící křesťany na Blízkém východě a přináší Otevřený list belgického řeholníka, jenž v této oblasti delší dobu působí

Ivan Poledník: Cynické obětování nejstarších křesťanských komunit. Jak dlouho ještě musí trpět?
Foto: Hans Štembera
Popisek: V ulicích Damašku

Situace křesťanů na Blízkém východě, především v Sýrii a Iráku, je od chvíle, kdy zde Západ nastartoval krvavou občanskou válku, velmi neutěšená. I ve chvíli, kdy bylo všem jasné, že další podpora islamistů ze strany Washingtonu a jeho lokajů povede k novému a novému utrpení, nejen vyhánění z domovů a boření památných chrámů, ale i znásilňování, mučení, křižování a upalování mužů, žen a dětí, včetně těch nejmenších, zůstalo nadále jen u planých řečí. Nikdo se na obranu křesťanských menšin v regionu účinně nepostavil. Kromě Západem proklínaného prezidenta Asada a jeho spojenců.

Dříve křesťanský Západ tak v přímém přenosu popravuje dvoutisíciletou komunitu svých souvěrců, bojuje proti jejich ochráncům a tu a tam některý z jeho představitelů utrousí pokryteckou frázi o lítosti nad jejich osudy. Jediné, k čemu se jim tito křesťané hodí, je jejich předvádění coby cvičených medvědů, které přivedou s velkou pompou nám, aby sem mezitím vzniklou skulinou mohlo proniknout tisícinásobně více muslimů s cílem rozvrátit a islamizovat Evropu.

Křesťanů se účinně nezastane ani papež František, jemuž je jeho mediální obraz a pověst "za dobře s každým", prioritou jak před katolickou naukou, tak před osudem křesťanských duší. Organizace typu Červený půlměsíc také dlouhodobě ignoruje naléhavé potřeby křesťanské komunity.

Naděje obsažená ve Zvěstování

Zítra slavíme Zvěstování Panny Marie (nebo také Zvěstování Páně). Jedná se, jak známo, o jednu z nejvýznamnějších biblických událostí, kdy se Panně Marii zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že počne dítě - že se jí narodí Syn Boží.

Tajemství vtělení vyneslo Marii nekrásnější titul a slávu Matky Boží, a proto je také Matkou křesťanů, protože všichni mají účast na Kristu a žijí jeho životem. My křesťané zde, zároveň také křesťané snášející bezpráví a ústrky od muslimů v Sýrii, Iráku a dalších zemích. Všichni uctíváme Pannu Marii a vzýváme ji jako naši společnou matku. České, syrské ani jakékoli jiné křesťany nikdy neunaví slyšet a meditovat rozhovor Marie s archandělem líčený svatým Lukášem, ve kterém jsou zjeveny nejvyšší Boží záměry a ve kterém má Panna Maria tak podivuhodně pokornou a současně tak velikou účast na Božím díle.

Třikrát denně jsme zváni k modlitbě Anděl Páně. Jsme tak přiváděni k ústřední události lidských dějin, když přišla plnost času, Bůh poslal svého Syna. Všechno, co bylo stvořeno, bylo stvořeno vzhledem k tomuto okamžiku. Bůh se spojil s lidmi tím, že se sám stal člověkem a vytvořil tak nerozdělitelné spojenectví lásky, silnější než smrt.

Nedaleko od nás nespravedlivě trpí ti, kteří s námi sdílejí stejnou víru a tradice, zatímco my se o tom doslýcháme v pohodlí domova, případně nad jejich hlavami létáme na dovolenou do vzdálenějších exotických končin.

Svátek Zvěstování je ale naplněn nadějí a láskou. Také nadějí na zlepšení životních podmínek křesťanů v Sýrii a zachování zbytků této komunity. O situaci v jejich domovině jsme pravidelně dezinformováni médii. Přečtěme si proto nyní slova kněze a řeholníha, jenž své poznatky dále nemohl dusit v sobě, a popsal je v otevřeném dopise belgickému ministru zahraničí.

P. Daniel Maes: Pět let nehorázných lží o Sýrii

Excelence,

jsem Belgičan žijící v Sýrii a obracím se na Vás, ctihodného ministra naší milované vlasti, abych Vám podal informace o svojí situaci a požádal Vás o další spolupráci na ochraně své i syrského lidu. V roce 2010 jsem já, otec Daniel Maes, premonstrátský kněz z vlámského opatství Postel-Mol přišel sloužit do syrské řeholní komunity Mar Yakub v Qâra (foto). Přicházel jsem s mnoha předsudky a podezřeními. Kontakt s místními obyvateli a s touto zemí mi však způsobil kulturní šok.

Je pravda, že individuální a politické svobody v Sýrii nebyly příliš rozvinuté a nebyly ani tak důležité (mezitím došlo ke změnám a vznikl pluralitní systém politických stran). Na druhé straně tu byla harmonická společnost složená z mnoha náboženských obcí a etnik žijících po celá staletí v míru. Kromě toho zde existovala východní velkorysá pohostinnost a tak vysoká míra bezpečnosti, kterou jsme ve své vlasti nikdy nezakusili. Krádeže a násilnosti se tu prakticky nevyskytovaly. Země nebyla zadlužená a nebyl tu žádný bezdomovec. Naopak, byly zde přijaty stovky tisíc uprchlíků z okolních zemí a bylo o ně postaráno stejně jako o zdejší občany. Každodenní život byl navíc velice ekonomický, potraviny laciné. Školy, univerzity a nemocnice byly zadarmo i pro nás, cizince patřící k syrské mnišské komunitě, jak jsme sami zakusili.

Mezitím vypukla strašná válka. Na vlastní oči jsme viděli, jak cizinci (nikoli Syřané) organizovali manifestace, které byly filmovány Katarskou televizí Al Jazeera a potom vysílány do celého světa s falešným výkladem, že se syrský lid bouří proti diktatuře. Tito cizinci pak lákali mladé lidi z naší vesnice, aby se k nim připojili. Došlo k atentátům a vraždám v sunnitských a křesťanských kruzích, což vyvolávalo dojem, že jde o jakési projevy msty podobné občanské válce.

Navzdory těmto pokusům vyvolat nenávist a chaos, zůstal syrský lid sjednocen. Jako jedna rodina protestovali Syřané proti zahraničním teroristickým skupinám a zemím, které je podporují. Stovky tisíc nevinných lidí bylo zabito, včetně mnoha vládních vojáků a příslušníků bezpečnostních složek. Školy, nemocnice a infrastruktura byly srovnány se zemí. Několik milionů občanů uteklo do zahraničí. Většina jich však našla útočiště v těch částech země, které jsou pod ochranou armády. Vláda se totiž rozhodla, že nebude chránit svoje ropná ložiska v poušti, a její absolutní prioritou se stala ochrana obyvatelstva. V listopadu 2013 jsme se i my stali cílem ozbrojených útoků. Útoky a ostřelování kolem nás desítkami tisíc ozbrojenců byly tak masivní, že lidsky vzato neexistovala žádná možnost, jak uniknout smrti a zkáze. Díky Bohu, byla celá naše komunita zázračně zachráněna a dodnes zůstala nedotčena spolu s obyvatelstvem v Qâra díky armádě.

Včasný ruský zásah na žádost syrské vlády vedl ke hluboké proměně a rázně potřel všechny typy teroristických skupin, za což je syrský lid hluboce vděčný. Je tu naděje. Nicméně, tisíce zahraničních, ozbrojených, vycvičených a placených džihádistů nadále přichází do Sýrie, aby se znovu pokusili zlomit houževnatý odpor národa.

Nyní zakoušíme největší humanitární krizi po druhé světové válce. Snažíme se na tuto výzvu odpovědět a pomáhat všem potřebným. Naše komunita zorganizovala tři střediska: v Damašku, Tartousu a tady v klášteře, odkud pomoc vychází. Před dvěma týdny jsme také mohli nabídnout pomoc Aleppu – nejvíce postiženému syrskému městu – více než 8 a půl tisíci balíků se zdravotnickou pomocí a finančně velice nákladnou pojízdnou nemocnicí. Právě za to převzala zakladatelka a představená tohoto kláštera matka Agnes-Mariam v Moskvě významné ocenění za mír a spravedlnost - „Femida“. Můžeme pokračovat v této pomoci jedině díky velkodušné podpoře četných dobrodinců, některých mezinárodních organizací a zemí jako je Nizozemsko, které jsou ochotny nás podporovat v poskytování pomoci těm nejpotřebnějším bez ohledu na jejich náboženský či etnický původ.

S velkou důvěrou se obracíme na Vás s prosbou, abyste se nenechal klamat mediálními lžemi a manipulacemi a naopak odvážně uznal to, co se v Sýrii skutečně děje. Nezapomínejme na nedávné tragické příklady. Na základě hrubých lží byly již zmasakrovány celé národy a státy. Některé velké mocnosti se chtěly zmocnit ropy, zlata, bank a skladů zbraní. Také naše belgická vlast přispěla k destabilizaci určitých zemí, kde nyní vládne totální chaos. Byly to akce ilegální a nelidské. Proč k nim došlo?

Sýrie je svrchovaná země, kolébka nejstarších civilizací i drahocenné křesťanské víry. Sýrie má legitimní vládu a prezidenta legitimně zvoleného drtivou většinou lidu a různými jeho náboženskými a etnickými složkami. Žádný mezinárodní zákon nemůže ospravedlnit žádnou zahraniční intervenci v Sýrii. Rozhodnutí o budoucnosti a vládě Sýrie patří pouze samotným Syřanům. Budete na základě nehorázných lží spolupracovat na zabíjení a další devastaci zdejšího lidu v rozporu s veškerým mezinárodním právem i lidské důstojnosti? Mají se uprchlické tábory ještě rozšířit? Chcete uvrhnout celý národ do beznadějné bídy jenom proto, že zde supervelmoci chtějí postavit ropovod, zmocnit se ropy, zemního plynu a dalšího přírodního bohatství a dobýt syrské území kvůli jeho výhodné strategické pozici? Pokoj a bezpečnost tohoto lidu vyžadují uznání svrchovanosti jeho území, jeho nezávislosti, národní a kulturní jednoty. Má snad být dočasné křehké příměří přerušeno novými ilegálními vojenskými intervencemi?

Excelence, řádný a zdatný státník připravuje budoucnost; řádný a zdatný státník respektuje mezinárodní právo a svrchovanost jiných zemí; řádný a zdatný státník chce, aby i jeho vlastní země byla respektována a řádný a zdatný státník slouží svému lidu (latinské slovo minister znamená služebník).

Excelence, buďte odvážný a kontaktujte syrskou vládu, obnovte diplomatické vztahy a neprodleně zrušte všechny sankce proti syrskému lidu, protože nejsou ničím jiným než ekonomickým terorismem, nabídněte jménem belgického lidu velkoryse svoji pomoc a podporu.

Kdo totiž slouží zájmům cizích mocností, aby jiné národy uvrhnul do nejhlubší bídy, je teroristickým leaderem a není hoden toho nazývat se státníkem. Můžeme po Vás žádat, abyste se nestavěl na stranu vrahů, nýbrž na stranu nevinných obětí?

Právě to od Vás žádáme my, syrský lid a obrovské množství lidí dobré vůle v Belgii i jinde. Za to Vám budeme vděčni, zapíšete se do dějin a budete ctěn jako řádný státník.

Přijměte nejenom naše znepokojené volání, ale i náš uctivý pozdrav.

Otec Daniel Maes (z Postel-Mol)
V Deir Mar Yakub, Qâra, Sýrie, 11. března 2016

Z italského znění listu zveřejněného na blogu Ora pro Siria přeložil Milan Glaser.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

reklama

autor: PV

Ing. Patrik Nacher byl položen dotaz

vedení

Pane Nachere, jste hodně výrazná osobnost a jako jeden z mála z ANO máte podle mě i schopnost se domluvit i s ostatními stranami. Proč tento váš potenciál nevyužijete a nekandidujete do vedení? Nebo to není podle vás možné, když je tam Babiš a jeho nejvěrnější? Podle mě je škoda, že vedení ANO není ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Tatínkovo výročí

15:22 Jiří Weigl: Tatínkovo výročí

Letos v pátek 12. dubna by bylo mému otci 100 let. Zemřel velmi mladý v roce 1963, bylo mu 39 roků. …