Hrdlořezové Islámského státu dnes ovládají polovinu plochy Sýrie a značnou část Iráku. Brousí si zuby na Bagdád a jsou téměř na dostřel od Damašku. Každý den nás média krmí šokujícími obrazy brutality bojovníků této islamistické organizace, portréty psychotických velitelů, více či méně realistickými spekulacemi o hrozbách pro bezpečnost v Evropě a po celém světě. Přitom si každý z nás jistě musel již několikrát položit prostou a logickou otázku: Jak je možné, že s touto stále ještě nepříliš početnou sebrankou nikdo nezatočí? Není Islámský stát nástrojem pro dosažení geopolitických cílů USA, NATO, Izraele a jejich vazalů?

Nemůže jím nebýt. Ve výsledku je vlastně jedno, zda Západ podporuje ISIL (s nímž naoko současně bojuje)  přímo či nepřímo. Většina blízkovýchodních serverů o této dvojí tváři Západu spekuluje a poukazuje na údajné přímé dodávky zbraní, dobrovolné odevzdávání původně americké vojenské techniky - tanků a obrněných vozidel - do rukou bojovníků ISIL ze strany iráckých ozbrojených sil a podobně. Jinak řečeno: spojenecká válka proti ISIL je neudržitelnou fikcí.

Islámský stát není náhoda

Je navýsost jasné, že ISIL by nemohl uchvátit toto území bez předchozí destabilizace Iráku a podpory protivládních rebelů v Sýrii. Je to pořád stejná krvavá píseň: Údajná snaha o demokratizaci těchto zemí prostřednictvím přímých či nepřímých vojenských intervencí nese dračí ovoce. Stejně jako v případě zásahů v Libyi.

Celá existence Islámského státu a medializace jeho brutality a zvrácenosti není ničím jiným než přípravou světového veřejného mínění pro překreslení hranic Blízkého východu, legitimizací budoucí masivní intervence v této oblasti. Po fiasku v Iráku je každému jasné, že jedna vylhaná záminka by k tomu dnes již nestačila. Je potřeba postupovat systematičtěji. Zároveň se tím američtí stratégové pokoušejí zabít více much jednou ranou. Eliminovat tím možné Putinovy spojence, odkrýt zranitelné břicho Ruska a oslabit strategický obranný potenciál Íránu. Za to jim těch několik stovek tisíc mrtvých a milióny ztýraných stojí.

Situace je velmi nepřehledná Západ si však evidentně hraje s ohněm, jaký dosud nezapálil. Syrský prezident Asad je klíčovým spojencem Ruska, v Sýrii se nachází ruská námořní základna. Také irácký premiér Haidar Al-Abádí se v květnu obrátil s žádostí o pomoc na ruského prezidenta Putina a ministra zahraničí Lavrova. Ti mu přislíbili materiální podporu pro boj proti ISIL a prozatím to vypadá, že může být uskutečněna bez obstrukcí a bezpočtu formálních podmínek vyžadovaných za týmž účelem Spojenými státy. Je i toto kalkul? Překážka pro realizaci amerických plánů, nebo naopak hledání záminky pro další konfrontaci s Ruskem?