Když se konečně po zhruba čtvrtstoletí jakž takž situace zklidnila, Rusko přestalo tyto země obtěžovat a naopak se samo začlenilo svojí ekonomikou do kapitalistického světa, tak představitelé EU ve své megalomanské snaze vytvořit největší superstát na světě začali v listopadu minulého roku činit nátlak na připojení zbídačelé Ukrajiny k EU, aniž domysleli možné důsledky svého kroku. Nedomysleli, že Ukrajinu netvoří jen prozápadně cítící občané, ale že její východní polovina je silně proruská a ať se vláda v Kyjevě rozhodne tak či tak, vyvolá se tím obrovské napětí uvnitř země. Co se tím rozpoutalo, víme všichni a netřeba o tom psát.

Chraň nás Bůh od rozpínavosti bruselských vládců

Ať již si o Rusku myslí kdo chce, co chce, je jasné, že snaha o ekonomickou izolaci jakéhokoliv státu je proti zásadám volného trhu a potvrzuje to jen to, že EU je socialistickou velmocí, pokud se o podobné věci snaží. Rozumně uvažující státníci by se snažili napětí vzniklé na Ukrajině snižovat a ne je dalšími sankcemi vůči Rusku ještě umocňovat. Proč se politici EU takto chovají? Zřejmě se domnívají, že se jim podaří chybu z listopadu 2013 svalit na Rusko, které v době, kdy vše na Majdanu vypuklo, pořádalo vesele olympiádu a teprve následně využilo proruských nálad občanů Krymu umocněných Majdanem a vrátilo ho, po násilném darování Ukrajině Nikitou Chruščovem, zpět do Ruska. Na Krymu k tomu proběhlo referendum občanů a země byla připojena k Rusku na základě veřejného chtění všech obyvatel Krymu, tedy za jejich veřejné žádosti a souhlasu, nikoliv zákeřným dopisem nějakého krymského Bilaka. Ekonomické sankce, které EU za to uvalila na Rusko, byly v době opravdového nebezpečí valícího se od Muslimského bratrstva na celý civilizovaný svět přímo bezdůvodným hazardem. A to nejen ekonomickým, ale opravdu životně nebezpečným. Místo toho, aby se křesťanské civilizované velmoci spojily proti muslimským teroristům, se EU ze všech sil snaží, aby se staly s Ruskem nepřáteli. Proč to EU dělá? Komu to prospěje?

Co docílí EU dalšími stupňováními ekonomických sankcí vůči Rusku?

Po ekonomické stránce Rusku nezbude nic jiného, než hledat ekonomické partnery jinde ve světě. Vzhledem k nízkému zdanění díky prezidentem Putinem zavedené rovné dani se mu to jistě podaří. Vím, jaký byl v posledních letech boj podnikatelů o ruské trhy. I když ho to krátkodobě ekonomicky silně oslabí, z dlouhodobého hlediska to oslabí daleko víc EU. Rusko ji totiž přestane za čas potřebovat. A to nejen tím, že její průmyslové výrobky nahradí vlastními a vytvoří i soběstačnější zemědělství, ale především tím, že získá nové levnější dodavatele a po čase, až se EU vzpamatuje, nebude mít Rusko důvod smlouvy s nimi rušit a vracet se k nespolehlivým evropským partnerům. Vypovězením smluv si mocnosti přestanou věřit a místo potřebné  spolupráce vznikne mezi nimi nepřátelství. Což je zejména v době vážného konfliktu na Blízkém východě velice, přímo životně nebezpečné.