Ve skutečnosti „když dva dělají totéž, není to vždy totéž“. Vrchní soud v Praze zavázal soudce Jana Šotta, aby uznal obž. Andreje Babiše a Janu Nagyovou viníky dotačního podvodu a poškozování finančních zájmů Evropské unie. Odsoudil ovšem pouze paní odsouzenou, neboť obž. Andreje Babiše pro tuto chvíli ochránila poslanecká imunita. (Na okraj pro úplnost upozorňuji, že „kauzu Čapí hnízdo“ považuji za ostudu české justice.)

V případě manželů Novotných je ale všecko jinak. V řízení, vyvolaném udáním Pavla Buráně, kromě nich čelili obžalobě tři domnělí únosci, které údajný poškozený „poznal“ při rekognici jako pachatele, ač neodpovídali popisu, který udal bezprostředně po činu. Hned v prvním rozsudku senátu předsedy Radomíra Koudely soud na návrh žalobce (čili pravomocně) jednoho zprostil obžaloby. Další dva zprostil obžaloby po úporném dokazování v druhém rozsudku, a to se souhlasem žalobce, čili opět pravomocně. V důkazní situaci „únos bez únosců“ přesto senát Radomíra Koudely Novotné odsoudil do vězení na 7 a 4 roky. V soukromém vyjádření při rozhovoru se mnou po opuštění soudní síně projevil s rozsudkem nespokojenost: musel jej vynést. Takový rozsudek ovšem v odvolacím řízení nemohl obstát. Vrchní soud jej vrátil nalézacímu soudu s upozorněním na možnost uplatnění zásady „in dubio pro reo“. Soudce Radomír Koudela měl ovšem možnost klást odpor dalším prohloubením dokazování, ale možnost byla jen hypotetická, protože nové únosce nikdo nedodal. Vydal pak zprošťující rozsudek s výrokovou větou, podle které žalovaný skutek nebyl prokázán. Zachoval se vůči údajnému poškozenému „kulantně“: kdyby ve výrokové větě uvedl kategoricky, že se skutek nestal, poskytl by Novotným nadějný podklad pro výtku křivého obvinění.

Určitá podobnost mezi oběma kauzami ovšem je. Soudce Šott se od svého rozsudku veřejně jednoznačně distancoval. Vyjádřil se, že ods. Jana Nagyová neměl být odsouzena, neb je nevinná. Něco podobného jsem zažil kdysi v r.2007, ale nikdy více. Soudce Radomír Koudela se distancoval rovněž, ale ne tak jednoznačně, spíše zastřeně. V odůvodnění rozsudku popsal průběh procesu tak, že Novotní měli spíše nárok na odsouzení (kdyby nezmizeli únosci). Ovšem právní význam má pouze výroková věta, která jiné východisko než zprošťující rozsudek nepřipustila. Rozsudek obstál v řádných i mimořádných opravných prostředcích, je tedy konečným řešením.