O co konkrétně jde? V těchto květnových dnech o nic menšího, než o oslavy výročí osvobození Československa v roce 1945 od německé okupace. Ostatně tak jako každý rok. Už jedenaosmdesát let. Na tom by nebylo nic divného, kdyby…

Starší generace si jistě pamatuje, že před rokem 1989 se slavilo pouze osvobození Československa Rudou armádou. Sice se přiznával fakt, že západní část republiky osvobodila armáda americká, ale o nějakých oslavách nemohlo být ani vidu ani slechu. Po listopadu 1989 se situace otočila. Začalo se oslavovat osvobození západní části republiky americkou armádou – jistě právem a po zásluze, ale na význam Rudé armády při osvobození podstatné části republiky se začalo jaksi pozapomínat. Zjevně na pozadí srpna 1968 a obsazení Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy.

Vztahy s Ruskou federací se začaly přiostřovat v roce 2014 po ruském obsazení Krymu. K uklidnění samozřejmě nepřispělo ani odstranění pomníku maršála Koněva z pražské Bubenče v roce 2020. Ale v okamžiku, kdy občanská válka na východě Ukrajina přerostla v invazi Ruska na „sporná území“, stal se z Ruské federace náš úhlavní nepřítel č. 1.

Ale nechme pro tuto chvíli stranou analýzu příčin těchto tragických událostí a vraťme se k letošním, právě proběhnuvším, oslavám. V sobotu 9. května mne na webu JčTeď zaujal článek s názvem V Písku vzdali vyvěšením vlajek úctu spojencům, kteří v roce 1945 osvobodili Československo. Sovětská musela pryč.

Podle článku písecký starosta Michal Čapek (ANO) na svém facebookovém profilu mj. napsal: „Dnešní den měl být především důstojnou připomínkou konce druhé světové války. Dne, kdy padlo jedno největší zlo moderních dějin. Ve svém projevu jsem zdůraznil, že historie se nemá ohýbat podle momentální politické módy. Že v Písku si na nic nehrajeme a připomínáme si všechny spojence, kteří nacismus porazili.