Dovolím si konfrontovat slova pana A. Babiše o „odklonu z cesty, která skončí pro všechny špatně“, s jeho praktickými kroky od vstupu na předvolební scénu, na vzájemné korespondenci. Následně vyhodnotím cíl hnutí Ano 2011, kterým je údajně úsporný stát bez zvyšování daní. V neposlední řadě si také všimnu deklarovaných snah A. Babiše řídit stát jako firmu.

Poprvé jsem kontaktoval pana A. Babiše v únoru 2012. Stalo se tak při příležitosti vydání materiálu "ANO 2011 se představuje". Tehdy jsem napsal: Zatím je to syrové. Ten materiál je třeba rozpracovat do konkrétních řešení. Pak teprve bude mít kvalitu jako politický program a bude také použitelný jako základ volebního programu. Troufám si mluvit do bodů č. 8 - sociální systém a č. 9 - zdravotní systém. Nabídka zůstala bez odezvy.

Později jsem opakovaně upozorňoval na hrubou systémovou chybu v tzv. „Resortním programu“ ANO 2011: Zcela systémově chybná je teze: Chceme prosadit výrazněji se promítající zásluhovost v rámci prvního (důchodového) pilíře… Přesně ekonomicky definováno: vyplácené starobní důchody jsou dividendy z investic do výchovy dětí. I. důchodový pilíř je průběžně, mezigeneračně financovaný systém. Do I. důchodového pilíře můžete investovat jen jediným způsobem a to investicí do výchovy dětí - budoucích plátců "sociálního pojištění", ze kterého jsou přímo financovány starobní důchody. Kdybych zítra zrušil odvody na "sociální pojištění", tak pozítří nedostanou dnešní starobní důchodci vyplacenou ani jednu korunu.  Pokud tu myšlenku nechcete akceptovat od mé maličkosti, podívejte se laskavě na to, co ve své přednášce na téma "Penzijní reforma pro ČR. Inovativní přístup", přednesl současný premiér vlády J. Rusnok. Jistě nechcete ztrácet čas, pak stačí přečíst strany 20 - 25 referátu: https://is.savs.cz/dok_server/slozka.pl?id=1678;download=1967

Reakce jsem se dočkal až ve chvíli, kdy jsem A. Babišovi, ve snaze co nejvíce přiblížit příčinu demografického problému ekonomovi, poslal analogii z podnikatelského prostředí: Dovedete si představit situaci, kdy investice firmy do výroby nejsou daňově odečitatelnou položkou? Dokonce je firmám jejich zisk následně odebrán a přerozdělen všem? Jistě řeknete, že by se v tom případě nic nevyrábělo. Rodina s dětmi je ve své ekonomické podstatě stejnou produkční jednotkou jako podnik. Přesto pracujícím rodičům vychovávajícím děti jsou investice do výchovy dětí uznány jako daňově odečitatelná položka jen v zanedbatelné výši. Náklady na jedno dítě v rodině s 1 - 3 dětmi a mzdou rodičů na úrovni mediánu jsou aktuálně 80 000,- Kč ročně a odečitatelná položka je 13 404,- Kč za rok, tj. necelých 17 % (do 31. 12. 1992 stát zohlednil rodinám 53 % nákladů na výchovu dětí v rodině). Ve chvíli, kdy rodiče – investoři odcházejí do důchodu, je rodičům jejich investice do výchovy dětí upřena a dividendy plynoucí z investic rodičů do výchovy dětí jsou přerozděleny ve prospěch všech, tj. i bezdětných. Přitom bezdětní se na nákladech výchovy dětí těch druhých podíleli jen minimálně v rámci přerozdělených daní. Jen atavismus zděděný po předcích, spojený u některých se zodpovědností či vírou, nebo obojím, drží porodnost z hlediska demografie na dvou třetinách té potřebné. Schází nám proto za posledních dvacet let nikoliv tři miliony dětí, tj. celá nová generace, ale "jen" jeden milion nenarozených dětí do vyrovnané populační bilance. Ten jeden milion dětí by nám mimo jiné rozšířil vnitřní trh o 80 miliard korun ročně, tj. o 4,3 %. 

O dva dny později, 29. 10. 2013 jsem obdržel odpověď, cituji: „ O problému nízké porodnosti víme, budeme jej řešit lepšími podmínkami pro mladé rodiny, klouzavými úvazky pro rodiče na mateřské a nižším zdaněním po jejich návratu do zaměstnání. Děkuji a držte palce, AB“.