Andrej Babiš vstoupil do politiky agresivním stylem „všeci kradnú“ a sám si nakonec s orgány činnými v trestním řízení v kauze údajného zneužívání dotací užil své. Postupné a bezohledné mediální rozkrývání zejména jeho rodinných poměrů bylo lidsky nepříjemné i smutné. Zjevný nedostatek přesvědčivého důkazového materiálu protahoval Babišovu kauzu po léta a neschopnost vynést závěrečný verdikt průběžně otřásala českou politikou.

Babiš měl svým způsobem pravdu, když tvrdil, že jeho kauza je politickým procesem. Načasování soudních projednávání tu před parlamentními volbami, tu před volbami senátními, tu před volbami prezidentskými bylo možná shodou časových náhod, na část veřejnosti však působilo jako záměrná politická manipulace „Babišem proti Babišovi“. Za nedůvěru, kterou za to mezi mnohými lidmi získali, si policie, státní zástupci i soudci mohou sami. Lze chápat, že takové liknavosti zručně využívala i Babišova politická opozice, ale i ta se – alespoň v některých fázích procesu – mohla držet poněkud zpátky (a nepochybně by za jistou míru lidské zdrženlivosti v očích veřejnosti neztrácela).