Henry Kissinger vydal zatím svoji poslední knihu, která se jmenuje „Vůdcovství“. Na pozadí popisu šesti výjimečných politických osobností se tento, dnes již téměř stoletý mistr americké zahraniční politiky, zamýšlí nad tím, proč je úroveň dnešních politiků tak mizerná. Kissinger tvrdí: „Široké a důkladné humanistické vzdělání, které formovalo minulé generace lídrů, vyšlo z módy. Zmizelo vzdělání, které obsahovalo historii a filozofii, tradiční zdroje státnického rozhledu a představivosti.“ Alespoň tuto část Kissingerovy knihy by si měl přečíst český ministr školství Balaš.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny se Balaš chlubí, že připravuje „největší proměnu školství za posledních dvacet let“. Změny se mu ovšem zdají stále „málo radikální“. Přeje si „méně učiva a více propojování vyučovacích předmětů“. Největší změnou má být „konec klasických předmětů“, „samotný dějepis už by neměl být“, protože, podle Balaše, „když se děti učí dějepis podle dat, a nikoliv podle toho, co se stalo, k čemu to vedlo a s čím je to spojeno, pak je to problém“.